Pověstmi obestřený Písařov patří k nejvýše položeným vesnicím Zábřežska
Písařov je co do rozlohy a nadmořské výšky katastru jednou z největších a nejvýše položených obcí Zábřežska. Přestože se jedná o osadu položenou takto vysoko v horách, bylo to vždy jedno z větších sídel, které se postupně stalo střediskovou obcí i pro nejbližší okolí.
Geomorfologické podmínky písařovského katastru jsou opravdu různorodé. 475 metrů nad mořem leží nejnižší místo obce nacházející se u místní části Bukovice v Králické brázdě. Naopak 915 metrů nad mořem najdeme na vrcholu kopce Kamenec nejvyšší bod vesnice. Na 1500 hektarech katastru se střídají údolí zařezaná horskými potoky i hlubokými lesy porostlá temena kopců. A při tom všem je Písařov navíc jednou z nejstarších vesnic v kraji.
První zmínka o něm se vztahuje již k roku 1278, kdy jako Villa Scriptoris, přináležel Písařov k panství se sídlem v dnešních Štítech. Jak název napovídá, patrně byl zakladatelem vsi písař, tedy panský úředník, který snad dostal za své služby tento kus země od pána k užívání.
Písařov se vine údolím Písařovského potoka. Přestože se dnes zdá, že známá zájezdní hospoda Kocanda je součástí vesnice, katastrálně leží na pozemcích místní části Bukovice. Historie obce je od počátku spojená se štíteckým panstvím, se kterým pak obec připadla k Zábřehu. Víme, že v obci byla rychta a kolem roku 1516 zde žilo šest rodin.
Počet obyvatel ve vsi rostl pomalu, nicméně i po třicetileté válce, která jinde znamenala i velmi výrazný pokles populace. Písařov byl vždy hlavně zemědělskou vesnicí. Vzhledem k drsnému podnebí a dlouhým zimám se zde velmi brzy rozvinuly také domácí výroby. Kromě tradičního předení lnu a tkalcovství se zde vyráběly také kartáče. Tato tradice zde dokonce přerostla v průmyslovou výrobu. Kartáčnictví v Písařově dokonce vedlo k tomu, že písařovští obyvatelé jezdili prodávat své výrobky i daleko za hranice Moravy. Podle místní tradice se také říkalo, že až se všichni zdejší obyvatelé zase sejdou doma, bude konec světa.
Písařov je také odpradávna sídlem farnosti. Už v roce 1350 je zdejší fara a kostel zmíněn v souvislosti se vznikem nového litomyšlského biskupství. O podobě nejstaršího svatostánku toho moc nevíme. Patrně se jednalo o dřevěný kostelík, který se kolem roku 1550 dostal do správy nekatolíků. Přívrženci protestantské víry zde v odlehlém kraji hor vyznávali víru svých otců poměrně dlouho. Ještě v roce 1720, zde prý byly nalezeny zakázané knihy. Důvod mohl být i v tom, že k roku 1624 byla v obci farnost zrušena a obec byla přifařena do Štítů.
Přesto byla v roce 1682 postavena nová kaple. Byla sice opět dřevěná, ale měla již i zvonici. Byla zasvěcena Rozeslání apoštolů, což v souvislosti se zcestovalostí místních obyvatel dává smysl. V roce byla už tak zchátralá, že ji vrchnost zakázala používat a za přispění knížete Lichtenštejna byl tedy v roce 1785 vystavěn dnešní barokní kostel. V devadesátých letech 18. století pak byla v obci obnovena i fara.
Kromě kostela Rozeslání sv. apoštolů mnoha drobných sakrálních památek najdeme ve vesnici také některé chráněné statky, modernistickou kapli Sboru českobratrské církve evangelické, památník obětem obou světových válek a pomník T. G. Masaryka, postavený v roce 1924. Bohužel už zcela zchátralé jsou někdejší můstky pro skoky na lyžích, které zde měly velkou tradici. Nádherné však je okolí Písařova lákající k výletům na běžky i na kolo a samozřejmě i pro horskou turistiku. Písařov je také vesnice obestřená spoustou legend a pověstí, z nichž některé jsou velmi strašidelné.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
