Pozemky pro Filipovice rozděloval hudební skladatel

Filipovice jsou poměrně mladou osadou Jesenicka. Vznikly v roce 1777 parcelací vrchnostenské půdy, která patřila v té době do majetku vratislavských biskupů. To koneckonců dokládá i jméno obce. V té době byl vládnoucím biskupem Filip Gotthart Schaffgotsh, a tak osada dostala jeho jméno. Původními osadníky bylo patnáct rodin, které dostaly k dispozici většinou pastviny. Zajímavé je, že parcelaci pozemků prováděl tehdejší biskupský hejtman Karl Ditters z Dittersdorfu. Ano, byl to přesně ten hudební skladatel, který byl ve své době ceněn jako autor komických oper. Jak je vidno, i svou funkci biskupského správce vykonával horlivě a s chutí.

Obyvatelé Filipovic byli v počátcích zejména pastevci, ale pracovali také v lese. Horské pastviny nebyly schopny uživit přibývající počet osadníků, a tak začaly vznikat i doplňkové výroby a funkce. V roce 1796 navíc vrchnost uvolnila další pozemky pro zdejší obyvatele, a tak se jejich živobytí přece jen zlepšilo. Obyvatelé obce chodili do kostela do Domašova, který byl mateřskou obcí Filipovic. Tady také od roku 1793 fungovalo školní vyučování pro obě obce. Po stavbě nové silnice přes Červenohorské sedlo byla ve Filipovicích zbudována poštovní a přepřahací stanice, která zajišťovala přípřež pro přetah těžkých vozů přes horský hřeben.

Filipovice byly přifařeny do kostela v Domašově|foto: Miroslav Kobza

Oblast Filipovic byla stále více vyhledávaná pro rekreaci. Zdejší hostince začaly nabízet ubytovací služby a také v soukromí bylo možné najít ubytování. Po II. sv. válce se situace změnila. Místní starousedlíci byli vysídleni a nové osídlení nestačilo pokrýt úbytek obyvatel. A tak mnoho zdejších domů zmizelo, jiné zachránilo rekreační využití.

Krásná krajina v okolí sem láká návštěvníky i dnes. Kromě lyžařského areálu nabízejí Filipovice a jejich okolí dostatek tras pro pěší i chyklistické výlety. Jedním z nejvyhledávanějších míst je Mariin pramen nedaleko obce, který byl upraven už v roce 1875. Zdobí jej socha Madony od jesenického sochaře Paula Stadlera a provází ji zajímavá legenda. V předminulém století prý právě sem po Velikonocích přinášeli rodiče nemluvňata, která se v minulém roce narodila. Kromě křtu, který už proběhl v kostele, je zde prý pokřtili znovu a tím je přijali do společenství jesenických horalů. Snad i proto někteří bývalí krajané dodnes tak vzpomínají na své rodiště jako na tu nejkrásnější zemi na světě.

Bělá - mariánský pramen|foto: Miroslav Kobza

Poslouchejte ve středu 4. června.