Přerovskou sokolovnu projektoval žák architekta Jana Kotěry

My se vydáme k jedné z nejrozsáhlejších, kterou je bezesporu zdejší sokolovna. Sokol má v Přerově dlouhou tradici. Už 4. května roku 1871 proběhla ustavující valná hromada jednoty sokolské za účasti třiceti členů. Starostou se stal pozdější starosta města a zemský poslanec František Štěpka. První cvičení probíhala v tělocvičně, která stávala v dnešní Bratrské ulici, později i v hostinci Na Pančavě nedaleko parku Michalov. Místa pro spolkovou činnost se často střídala, až nakonec vypomohla sokolům městská rada a zapůjčila jim prostory v tehdejším gymnáziu na Horním Náměstí.

Představitelům školy však přítomnost Sokola nebyla příliš po chuti, a tak narůstal tlak na vystěhování. V roce 1887 vznikla iniciativa ke stavbě vlastní tělocvičny – Sokol dokonce dostal k dispozici stavební místo naproti dnešní Sokolovně, ale ke stavbě nakonec nedošlo. Cvičenci z gymnázia dostali výpověď a chvíli opět pobývali v provizoriu. Až po krajinské výstavě v roce 1893 dostala jednota darem pavilon postavený pro výstavní účely, který pak sloužil Sokolu až do roku 1896.

S blížícím se novým stoletím začali členové obce sokolské v Přerově uvažovat opět o nové vlastní budově. Tentokrát se se stavbou již neotálelo a 19. března 1896 byl položen základní kámen první sokolovny v lokalitě Na Marku. Stavba doslova pádila kupředu a následující zimu už se v dosud nedokončené sokolovně cvičilo. Slavnostně byla dokončena a otevřena až v létě roku 1897. Zdálo by se, že je otázka vlastního stánku vyřešena, ale počet členů odboru stále rostl a již ve dvacátých letech bylo nutné opět uvažovat o budování nového zázemí. V roce 1926 vznikla komise, která měla prověřit financování stavby nové budovy.

Přerovská Sokolovna|foto: Aleš Spurný

Zajímavé je, že ještě zdaleka nebylo rozhodnuto o tom, zda se přerovský sokol do stavby nové budovy pustí, ale již byl zadán projekt. Ve vypsané soutěži zvítězil lanškrounský rodák, architekt Karel Caivas. Byl žákem Jana Kotěry a v době, kdy se přihlásil do soutěže, mu bylo teprve 30 let. Přesto už za sebou měl některé realizace, které jej řadily k nové krvi funkcionalistických tvůrců. Karel Caivas vytvořil velkorysý projekt ovlivněný holandským neoplasticizmem, v němž kromě telocvičného a spolkového zázemí nechyběly ani společenské kulturní prostory včetně restaurace.

Když dala valná hromada přerovského sokolstva stavbě zelenou, byl v létě roku 1935 položen základní kámen budovy a stavba rychle pokračovala. Historikové přerovského sokola i doboví novináři barvitě popisovali, jak se v září roku 1936 sestry a bratři dojemně loučili se starou Sokolovnou, aby poté přešli přes Tyršův most (tehdy ještě ten původní) do nové moderní budovy. Mimochodem, ani na tu starou se nezapomnělo. Bylo v ní zřízeno kino ALFA.

Paradoxem je, že si sokolové svého nového stánku příliš neužili. Nejprve omezila jejich činnost okupace a po krátkém oživení po roce 1945 byl v padesátých letech Sokol zrušen. Obnovena byla zdejší obec sokolská až po roce 1990. Sokolovna mezitím sloužila jako sportovní a kulturní stánek. V roce 1997 ji strašlivě postihly povodně, ale bytelná stavba naštěstí vydržela nápor Bečvy a tak sokolovna mohla být opravena. Dnes patří k ozdobám moderní tváře Přerova a stále ji navštěvují stovky obyvatel města i okolí.

Vydáme se sem v naší rozhlasové pohlednici ve čtrvtek 27. února.