Příběh největšího Moravana své doby, kterého měli Češi za zrádce

15. květen 2014

V letošním roce si připomeneme 450 let od narození jednoho z největších Moravanů historie. Byl příslušníkem jednoho ze starých moravských šlechtických rodů, vzdělancem, politikem, ale také výborným hospodářem. Řeč je o Karlu starším ze Žerotína.

Pozoruhodné je, že Moravan Karel starší ze Žerotína se narodil 15. září roku 1564 v českém městečku Brandýs nad Orlicí. Bylo to v době, kdy rodu Žerotínů patřily největší pozemkové majetky na Moravě. Karlův otec byl Jan starší ze Žerotína a jeho matkou Mariana rozená Černohorská z Boskovic. V té době byl rod Žerotínů důsledně protestantský. Samotnému Karlovi se dostalo výchovy v duchu českobratrské tradice. Po domácích učitelích jej rodiče přihlásili na slavnou ivančickou bratrskou akademii. Po jejím absolvování se Karel vydal na studijní a poznávací cesty Evropou.

Jednalo se zejména o studijní pobyty ve Štrasburku a Basileji, ale kromě univerzitních poslucháren získával mladý Moravan poznání i cestami po Itálii, Švýcarsku, Německu, Francii i Anglii. Deset let trvaly jeho cesty Evropou, ale vše přerušila náhlá smrt jeho otce. Karel se na Moravu vrátil roku 1587 a přijel jako jiná osobnost. Byl vzdělaný, ostřílený bojem, ale navíc velmi dobře vybavený pro politiku. Ovládal latinu, základy řečtiny, italštinu, němčinu a francouzštinu, ale navíc se na svých cestách potkal s mnoha významnými osobnostmi své doby, se kterými následně udržoval přátelství po celý život.

Karel po návratu převzal rodové statky a začal pomalu pronikat do tajů hospodářství, politiky ale i vojenství. Zúčastnil se pokusu o převzetí francouzského trůnu hugenotským vévodou Jindřichem Navarským. Celá výprava skončila fiaskem a navíc si znepřátelil císaře Rudolfa II. Aby si to u něj poněkud vyžehlil, zúčastnil se krátce bojů proti Turkům. Potom byl ale povolán domů, aby se stal přísedícím u moravského zemského soudu. Z muže meče se stal muž slova a pera. Měl pro to všechny předpoklady a také znalosti.

Žerotínská hrobka v Bludově

Byl velkým zastánce moravského patriotismu. Na to doplatil například olomoucký biskup kardinál František z Dittrichštejna, kterému Karel nařídil u zemského soudu mlčet, dokud se nenaučí „mluvit jazykem moravským“. Snad i proto jej biskupův bratr obvinil z pletich proti císaři. Soud nakonec Karel starší vyhrál, ale na čas se z rozčarování stáhnul do ústraní. Na počátku 17. století se Moravané připojili k rebelujícím uherským a rakouským stavům a i za pomoci Karla ze Žerotína ustavili Matyáše moravským markrabětem. Tím došlo k oddělení Moravy od Čech a k první roztržce mezi tehdy již moravským hejtmanem Karlem starším a českými stavy.

Na pozici zemského hejtmana zůstal až do konce roku 1614, kdy na vlastní žádost odešel a začal se plně věnovat svým panství. To mu vydrželo až do roku 1618, kdy se opět vrací do politiky, aby zabránil radikalizaci Moravanů. Vyjednával s novým císařem Ferdinandem II. a snažil se o kompromisní řešení hrozícího střetu. Zastával také názor, že náboženství a politika nejsou slučitelné a prosazoval náboženskou toleranci. Dne 25. června 1618 stál u toho, kdy Moravský zemský sněm odmítl list českých stavů z 25. května 1618 vyzývající Moravu, aby se připojila k povstání. Karel o něm tehdy prohlásil, že: „Čechové se snaží stát se slavnými tím, že zahubí svoji vlast. Jejich porážky budou počátkem našich, ale vina bude naprosto jejich. Poněvadž sami sebe opustili, nemohou si stěžovat, opustíme-li je my a jiní.“ Následně přesvědčil většinu moravských stavů k neutralitě a vyjednávání. Tím si vysloužil mezi českými stavy již podruhé nálepku zrádce.

Bludov zámek

Převratu však již nedokázal zabránit. Po vítězství opozice na Moravě v následném roce byl Karel dokonce uvržen do domácího vězení. Po bitvě na Bílé hoře mu bylo jako jednomu z mála nekatolíků nabídnuto, že smí zůstat na svém panství a ponechat si protestantskou víru. Ponechal si jen panství Brandýs nad Orlicí a Přerov, ale snažil se pomáhat obětem rekatolizace Moravy a Čech. Stále podporoval i jednotu bratrskou. Především jeho zásluhou se podařilo přesunout tiskárnu Jednoty bratrské z jeho tvrze v Kralicích nad Oslavou do Lešna a její knihovnu do Vratislavi. Zvláštní přízeň věnoval také osobnosti Jana Amose Komenského, který se skrýval na jeho panství v Brandýse.

Brandýs nad Orlicí - Komenského památník

Podporoval také své příbuzné sídlící tehdy ve Velkých Losinách, kterým hrozila konfiskace majetku. Snad i díky jeho pomoci rod zůstal na svých državách i po rekatolizaci. Velmi zajímavá je dochovaná korespondence mezi jeho manželkou Kateřinou z Valdštejna a manželkou tehdejšího losinského pána Přemyslava II. ze Žerotína Annou Marií Šlikovou, která dokumentuje běžné starosti šlechtických rodin té doby.

Roku 1629 se rozhodl Karel starší ze Žerotína dobrovolně odejít do exilu, ale na Moravu a do Čech dále jezdil. Od roku 1633 se vrací do vlasti a od té doby žil zejména v Přerově. Právě zde 9. října 1636 zemřel. Pohřben byl v kryptě pod českobratrskou kaplí v Brandýse nad Orlicí.

Jenže, jak léta minula, kaple byla zbořena a na kryptu se zapomnělo. V polovině 18. století objevil hrob náhodou pasák oveček a objevení cínových a měděných rakví vzbudilo poprask. Tehdejší vrchnost, hrabata z Trautmannsdorfu, nabídla losinským Žerotínům převoz ostatků do Velkých Losin, ale církevní autority převoz heretiků nedovolily.

K převozu došlo až 8. listopadu 1842, kdy byly do hrobky v Bludově, který tehdy patřil Žerotínům, převezeny ostatky brandýské větve žerotínského rodu. Ostatky minimálně třinácti osob byly umístěny v jedné dubové rakvi, mezi nimi nejslavnější Žerotín, velký Moravan Karel starší, jeho oba rodiče, bába, tři manželky (mj. sestra Albrechta z Valdštejna Kateřina) a další.

Dokumentace z výzkumu lebky Karla staršího ze Žerotína

Na počátku devadesátých let 20. století byla hrobka rekonstruována a v té souvislosti byly lebky převezené z Brandýsa podrobeny antropologickému zkoumání. Díky kriminalistickým metodám byla jedna z lebek porovnána s obrazem Karla staršího ze Žerotína a bylo potvrzeno, že tento nejvýznamnější Moravan své doby našel místo svého věčného odpočinku právě v hrobce za kostelem sv. Jiří v Bludově.

I proto se mu věnovaly další Toulky krajem, které jsme vysílali v neděli 18. května.

autor: kbz
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.

Václav Žmolík, moderátor

tajuplny_ostrov.jpg

Tajuplný ostrov

Koupit

Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.