Procházka loukami nad Hněvkovem láká dalekými výhledy i památkami obestřenými tajemstvím
Většina lidí, kteří projíždějí osadou Hněvkov, pravděpodobně získá pocit, že tato vesnice je položená spíše na rovině v údolí řeky Moravské Sázavy. Skutečně tomu tak zčásti je, kdy obec byla položena výhradně na levém břehu řeky v jejím zákrutu. Stavení na pravém břehu pak po dlouhá staletí patřila k obci Hynčina.
Pozemky katastru Hněvkova se však vypínají až do kopců Zábřežské vrchoviny v nadmořské výšce přes 400 metrů. Postupně se do kopců začaly šplhat i domy místních obyvatel, nejvyšší část katastru však byla vždy vyhrazena loukám, kamenitým polím a lesu. Toto místo však rozhodně stojí za návštěvu, protože se zde můžeme setkat s pozoruhodnými výhledy, krásnou přírodou a také kupodivu s několika památkami.
Nejjednodušší cesta na kopce nad Hněvkovem vede od místní kapličky sloužící jako pomník padlým v I. světové válce. Úzká asfaltová cesta vede mezi domy Hněvkova stále výše. Kdo se u posledních plotů zahrad zastaví a pohlédne dolů, zjistí, že Hněvkov skutečně leží v jakémsi zálivu mezi dvěma ostrohy. Na západě to je jižní výběžek kopce Plechovec, na východě pak vrchol Hejnice. Oba ostrohy protínají tunely železnice Olomouc – Praha.
O kus dále najdeme malou stavbu vodojemu. Do něj ústí poměrně vydatný pramen sbírající vodu právě na loukách a v lesích nad Hněvkovem. Přepad z vodojemu ústí u cesty přímo v Hněvkově a je vítaným zdrojem osvěžení pro turisty a cyklisty
Nad vodojemem najdeme hněvkovský hřbitov. Zdánlivě běžný vesnický hřbitůvek zde skrývá dvě zajímavosti. Tou první je obraz Krista namalovaný na stropě vstupní brány. Jakoby byl určen jen těm, které sem nesou naposledy, protože pro běžně procházejícího člověka není příliš komfortní jej pozorovat ze stoje.
Druhou, bohužel smutnější pamětihodností hřbitova je hrob šesti neznámých vězňů, které 25. ledna 1945 nalezli místní obyvatelé vyhozené z vlaku nedaleko obce. Jednalo se o vězně některého z koncentračních táborů, kteří nepřežili transport vlakem a dozorci je vyházeli ven. Transport popisují záznamy o den dříve i na zábřežském nádraží a podobné hroby najdeme i v sousední Nemili a v dalších obcích. Místo jmen a národnosti dnes známe bohužel stále jen jejich vězeňská čísla.
Pokračujeme-li po cestě dále za hřbitov, dovede nás tato buď do Nemile, nebo do údolí nad přehradu Nemilka a proti proudu pak až do Růžového údolí. Kudy se vydat se musíme rozhodnout u první památky, kterou zde potkáme. Je jí kříž postavený na pravé straně cesty, který nese na zadní straně dataci 1808. V Hněvkově se mu také někdy říká Napoleonský kříž. Podle pověsti totiž stojí kříž v místě, kde byli pochováni napoleonští vojáci, kteří měli tábor na nedalekém kopci Na Dílech. Doboví kronikáři zaznamenali, že v blízkosti kříže byla při úpravě polní cesty před lety nalezena vojenská zbroj. Legendě by dávala za pravdu i datace vzniku kříže v době napoleonských válek. Ve skutečnosti však v tomto místě byl uváděn ve farních záznamech původní dřevěný kříž již v polovině 18. století. Ani to však možnost pochování vojáků poblíž nezpochybňuje.
Z okolních pastvin jsou krásné výhledy. Zejména na protější masív Mírovské vrchoviny, jsou však viditelné i Jeseníky a část masívu Hrubého lesa. Vydáme-li se po polní cestě před hřbitovem k ostrohu Hejnice, můžeme spatřit nádherné panorama Hněvkova, ale i nejstarší památku v okolí. Je jí sloup Nejsvětější Trojice z roku 1766. Proč byl postaven právě zde, se neví. Vedla tudy sice jedna z cest do zábřežského kostela, ale za to byl ten důvod, není jisté. Každopádně má sloup dvojníka v Jakubovicích u Dolní Čermné na Lanškrounsku, kde stojí velmi podobná plastika z roku 1768.
Odlehlost díla bohužel vedla k tomu, že se na něm vyřádili vandalové a to už velmi dávno. Nejstarší letopočty malůvek na podstavci sahají až do 1. poloviny 20. století. V soše také najdeme stopy po kulkách. Zda z války, či od vandalů, není jisté.
Procházka tudy sice není dlouhá, ale jak se ukazuje, i tak je plná tajemství, přírodních zajímavostí a dalekých výhledů.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
