Prusko-rakouská válka roku 1866 začala na Jesenicku a u Tovačova zbrotila pole krví
Nejvýznamnější bitvou prusko-rakouské války roku 1866 byla sice ta u Hradce Králové, nicméně její úseky se odehrály i na Moravě. Kromě známé bitvy u Tovačova a Dubu málokdo ví, že vůbec první oběti války přineslo Jesenicko.
Předzvěstí války roku 1866 byly ambice Pruska hrát první housle mezi německy mluvícími zeměmi. Po napoleonských válkách byl v roce 1815 založen tzv. Německý spolek.
Sdružoval 38 zemí, včetně Čech, Moravy a Slezska. Vůdčí roli ve spolku hrálo Rakousko, což vyvrcholilo hlavně při společném obsazení Šlesvicka a Holštýnska, které patřily Dánsku. Rozbroje v názoru na správu v obou zemích byly v podstatě důvodem k rozpoutání válečného konfliktu.
Nutno říci, že za výraznou radikalizací vztahů Pruska a Rakouska stál také pruský ministerský předseda Otto von Bismarck, který využil pro Rakousko složité mezinárodní situace. To totiž nebylo schopné najít spojence pro případný válečný konflikt. Naopak Prusko se spojilo v nedávno spojenou Itálií a Rakušané se ocitli v kleštích.
Vše vyvrcholilo formálním zrušením německého spolku ze strany Pruska počátkem června 1866. Dne 18. června bylo přerušeno telegrafní a železniční spojení mezi oběma státy. Už o den dříve bylo obsazeno Sasko, které patřilo k nemnoha rakouským spojencům. Itálie vyhlásila válku Rakousku 20. června a o den později předali podobnou depeši pruští parlamentáři rakouským pohraničním hlídkám.
K podobnému předání listu s vyhlášením války došlo i v prostoru u Zlatých Hor a podle dochovaných zpráv i u Žulové. Následujícího dne, 22. června 1866, pruští vojáci obsadili Zlaté Hory a v síle asi 1 800 mužů postupovali přes Mikulovice do Širokého Brodu. V té době bylo vysláno na průzkum asi 500 rakouských husarů 6. pluku, kteří se v blízkosti kostela v Širokém Brodě střetli s pruskou hlídkou.
Při srážce byl nepřátelskou střelou zabit trubač, 27letý desátník Franz Szököts. Stal se tak prvním vojákem, který padl v tomto krvavém válečném konfliktu. Pamětní desku připomínající tuto událost najdeme dodnes na hřbitově v Písečné, kde byl pohřben. Na Jesenicku, ve Zlatých Horách byla pohřbena také první prokazatelná civilní oběť války. Dvaapadesátiletá Josefa Seifertová zahynula při obsazování Zlatých Hor ve Skřivánkově, tehdy kolonii patřící k městu. Jedná se o dnešní polský Skowronkow.
Byla pohřbena druhý den ráno na hřbitově u kostela sv. Kříže ve Zlatých Horách. Bývalo zvykem v místě, kde nešťastnou náhodou zemřel člověk, postavit Boží muka. Ta tu dodnes stojí při polní cestě vedoucí do Konradowa.
Rakouská vojska mezitím očekávala Prusy u Olomouce. Předpokládala, že potáhnou nejkratší cestou přes Slezsko a Moravu na Vídeň. Prusové se však ve třech proudech kupodivu objevili v Čechách, kde je nikdo nečekal. Vojska od Olomouce se tedy vydala na cestu do východních Čech.
V posledních dnech června došlo k prvním bitvám u Náchoda, u Trutnova, u České Skalice, u Mnichova Hradiště, u Svinišťan, u Dvora Králové a u Jičína. S výjimkou bitvy u Trutnova, Rakušané všechny tyto střety prohráli a ztráty dosáhly hrozivého poměru 5:1. Velení vojska žádalo císaře o uzavření příměří, ten však odmítl. Rakušané se přesunuli k vrcholu Chlum na dohled od pevnosti Hradec Králové, kde si měli původně jen odpočinout. Situace se však vyvinula tak, že rozhodující bitva se odehrála zde.
3. července 1866 v 7 hodin ráno tedy u Chlumu vypukla vřava, v níž se střetlo více než 400 000 mužů. Zpočátku se zdálo, že rakouská postavení pruský nápor zadrží. Zvrat situace však definitivně nastal s příchodem 2. pruské armády, která obsadila Chlum a rozhodla bitvu. Důvodem zdaleka nebyly modernější zbraně Prusů, jak se spekuluje, jako spíše nedostatky ve velení rakouské armády.
Prusové však nedokázali Rakouskou severní armádu zničit. Díky dělostřelcům a jízdě se podařilo vojákům ustoupit z bojiště a vydat se na pochod směrem k Vídni a také k Olomouci, kde si chtěla vojska odpočinout.
Odpočinek netrval dlouho. Už 15. července ustupovala vojska podél Moravy k Tovačovu a Vídni. Jako poslední opouštěl Olomouc VIII. Armádní sbor generála Rothkircha. Při pochodu se promíchala vojska a zásobovací vozy a v nastalém zmatku zaútočily na Rakušany Prusové.
Zmatek a nedostatky ve velení opět způsobily, že rakouská vojska dostala na pamětnou. Za dvě hodiny zde padlo přes 500 vojáků. Ostatní ustoupili na levý břeh řeky a část se vrátila do Olomouce. Šarvátky pak pokračovaly ještě u Přerova, zejména u Rokytnice a Dluhonic. Dne 22. července byl v Mikulově vyhlášen klid zbraní a o měsíc později mír. Vznikla nová, německá říše, která stála u počátků následujících dvou válek.
Na Tovačovsku připomínají dodnes bitvu pomníky rozeseté po krajině. Všechny rakouské padlé pak sdružuje na své pamětní desce ústřední pomník, který vytvořila na zakázku Moravského spolku podporovacího firma otce budoucího slavného architekta Adolfa Loose. Autorem návrhu pak je Jan Eduard Tomola z Rousínova. Celkem 287 jmen na mramorové desce je důkazem masakru, který se zde odehrál před 150 lety.
Dnes o pomníky pečují obce a Komitét pro udržování památek z války roku 1866. Díky jemu jsou dnes pomníky v dobrém stavu a kolem prochází naučná stezka. Ve spolupráci s městem pak byla další větev stezky otevřena i na Přerovsku, kde šarvátky s Prusy pokračovaly.
Více o válce roku 1866 prozradí další díl cyklu Přímo z místa, který si můžete poslechnout v našem iRadiu.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
