Prvními obyvateli Droždína byli lovci v časech starší doby kamenné

21. duben 2022

Droždín dnes patří mezi místní části města Olomouce. Kdysi to byla samostatná hanácká vesnice, byť zde rozhodně neplatilo, že Hanáci chodí jen po rovině a do kopce se bojí. Právě Droždínem totiž začíná přelom mezi Hanou a kopcovitým Nízkým Jeseníkem.

Počátky osídlení zdejší lokality sahají hluboko do minulosti. Pro dávné obyvatele kraje nad řekou Moravou byl slunný svah počínajících kopců se zdrojem vody v podobě potoka Adamovka příhodnou lokalitou. Archeologické nálezy mezi první obyvatele okolí Droždína řadí lovce z období paleolitu. Zatímco v okolí najdeme i nálezy z mladšího období, v Droždíně se objevují jen náznakově a zdá se tedy, že po nějakou dobu pak osídlení ze zdejší lokality mizí.

Budova školy

Také historické dokumenty prokazují osídlení Droždína poměrně pozdě. V písemných pramenech se Droždín poprvé objevuje v listině z roku 1275 jako Drozdyn. To mimochodem potvrzuje, že jméno obce je odvozeno patrně od vlastního jména Drozd, tedy ve smyslu ves lidí Drozdových.

Nejstarší zmínka se týkala sporu o hranice s klášterem Hradisko, kterému už tehdy část vesnice patřila. Právě premonstráti z nedalekého kláštera byli vrchností pro zdejší poddané až do jeho zrušení. Část obce však patřila i světským majitelům a to až do roku 1660, kdy přešla pod správu mnichů celá.

Z dostupných dokumentů víme, že v Droždíně existovaly dva velké vrchnostenské hospodářské dvory. Nesly název Horní a Dolní dvůr a patřily k vůbec největším klášterním hospodářským jednotkám. Právě k nim přicházeli za robotou nejen místní, ale i obyvatelé Samotišek a z Lošova.

Obec byla velmi postižena průchody vojsk, a to už od nejstarších dob. Projevilo se to i za třicetileté války.

Hasičská zbrojnice prošla nedávno rekonstrukcí

V roce 1784 byl klášter na Hradisku z rozhodnutí císaře Josefa II. zrušen. Obec přešla do držby státního Náboženského fondu. Ten v ní hospodařil až do roku 1826, kdy ji koupil belgický hrabě Filip Saint Genois. Zajímavé je, že zdejší dvorce nebyly rozparcelovány a půda rozdělena mezi obyvatele obce. Naopak byly přeměněny ve velkostatek, který obhospodařoval většinu zemědělských pozemků. A tak i když bylo i v Droždíně hlavním způsobem obživy zemědělství, klasická sedlácká dědina se z něj nikdy nestala. Kromě polností zde pak byly také dvě cihelny, kamenolom a dokonce dva hostince.

Velkostatek se později stal majetkem Spolku moravských cukrovarů, který měl sídlo na tzv. Zámečku, kde dnes sídlí mateřská školka. Najdeme zde i pozoruhodné barokní sklepy a další historické části.

Pomník Marie a Bedřicha Zedníkových popravených nacisty v roce 1945

Už v roce 1828 máme zprávy o zdejší škole. Farním úřadem byl pro obec však vždy ten na Svatém Kopečku. V samotné obci byla u staré cesty do Radíkova postavena v 18. století jen kaple sv. Anny. V polovině 19. století se na katastru Droždína měl budovat také jeden z předsunutých fortů olomoucké pevnosti. K tomu nakonec nedošlo, ale byla vybudována silnice překonávající převýšení z údolí do kopců u Svatého Kopečka, kde byl postaven fort Radíkov.

Právě tato silnice se stala slavnou díky předválečným automobilovým závodům. Na nich se několikrát objevila i Eliška Junková, jejíž jméno dnes nese jedna z místních ulic. Po válce se na silnici místo aut proháněly závodní motocykly na tzv. Svatokopeckém okruhu.

Požární nádrž slouží i ke sportovnímu rybolovu

Od roku 1919 je Droždín součást velké Olomouce. K památkám již zmíněným bychom měli přičíst čtyři kříže, pomník padlým z roku 1925, a také pomník manželům Zedníkovým, kteří byli v březnu roku 1945 popraveni gestapem ve věznici v Praze na Pankráci.

Droždín je malebná obec a dodnes láká i k vycházkám a krásným výhledům na město Olomouc i do hanácké roviny.

autor: kbz
Spustit audio