Prvními obyvateli Droždína byli lovci v časech starší doby kamenné
Droždín dnes patří mezi místní části města Olomouce. Kdysi to byla samostatná hanácká vesnice, byť zde rozhodně neplatilo, že Hanáci chodí jen po rovině a do kopce se bojí. Právě Droždínem totiž začíná přelom mezi Hanou a kopcovitým Nízkým Jeseníkem.
Počátky osídlení zdejší lokality sahají hluboko do minulosti. Pro dávné obyvatele kraje nad řekou Moravou byl slunný svah počínajících kopců se zdrojem vody v podobě potoka Adamovka příhodnou lokalitou. Archeologické nálezy mezi první obyvatele okolí Droždína řadí lovce z období paleolitu. Zatímco v okolí najdeme i nálezy z mladšího období, v Droždíně se objevují jen náznakově a zdá se tedy, že po nějakou dobu pak osídlení ze zdejší lokality mizí.
Také historické dokumenty prokazují osídlení Droždína poměrně pozdě. V písemných pramenech se Droždín poprvé objevuje v listině z roku 1275 jako Drozdyn. To mimochodem potvrzuje, že jméno obce je odvozeno patrně od vlastního jména Drozd, tedy ve smyslu ves lidí Drozdových.
Nejstarší zmínka se týkala sporu o hranice s klášterem Hradisko, kterému už tehdy část vesnice patřila. Právě premonstráti z nedalekého kláštera byli vrchností pro zdejší poddané až do jeho zrušení. Část obce však patřila i světským majitelům a to až do roku 1660, kdy přešla pod správu mnichů celá.
Z dostupných dokumentů víme, že v Droždíně existovaly dva velké vrchnostenské hospodářské dvory. Nesly název Horní a Dolní dvůr a patřily k vůbec největším klášterním hospodářským jednotkám. Právě k nim přicházeli za robotou nejen místní, ale i obyvatelé Samotišek a z Lošova.
Obec byla velmi postižena průchody vojsk, a to už od nejstarších dob. Projevilo se to i za třicetileté války.
V roce 1784 byl klášter na Hradisku z rozhodnutí císaře Josefa II. zrušen. Obec přešla do držby státního Náboženského fondu. Ten v ní hospodařil až do roku 1826, kdy ji koupil belgický hrabě Filip Saint Genois. Zajímavé je, že zdejší dvorce nebyly rozparcelovány a půda rozdělena mezi obyvatele obce. Naopak byly přeměněny ve velkostatek, který obhospodařoval většinu zemědělských pozemků. A tak i když bylo i v Droždíně hlavním způsobem obživy zemědělství, klasická sedlácká dědina se z něj nikdy nestala. Kromě polností zde pak byly také dvě cihelny, kamenolom a dokonce dva hostince.
Velkostatek se později stal majetkem Spolku moravských cukrovarů, který měl sídlo na tzv. Zámečku, kde dnes sídlí mateřská školka. Najdeme zde i pozoruhodné barokní sklepy a další historické části.
Už v roce 1828 máme zprávy o zdejší škole. Farním úřadem byl pro obec však vždy ten na Svatém Kopečku. V samotné obci byla u staré cesty do Radíkova postavena v 18. století jen kaple sv. Anny. V polovině 19. století se na katastru Droždína měl budovat také jeden z předsunutých fortů olomoucké pevnosti. K tomu nakonec nedošlo, ale byla vybudována silnice překonávající převýšení z údolí do kopců u Svatého Kopečka, kde byl postaven fort Radíkov.
Právě tato silnice se stala slavnou díky předválečným automobilovým závodům. Na nich se několikrát objevila i Eliška Junková, jejíž jméno dnes nese jedna z místních ulic. Po válce se na silnici místo aut proháněly závodní motocykly na tzv. Svatokopeckém okruhu.
Od roku 1919 je Droždín součást velké Olomouce. K památkám již zmíněným bychom měli přičíst čtyři kříže, pomník padlým z roku 1925, a také pomník manželům Zedníkovým, kteří byli v březnu roku 1945 popraveni gestapem ve věznici v Praze na Pankráci.
Droždín je malebná obec a dodnes láká i k vycházkám a krásným výhledům na město Olomouc i do hanácké roviny.
Droždín
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A s poslední rozhlasovou nahrávkou Josefa Skupy? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
Hurvínkovy příhody 5
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
