Ranošov
Ranošov byl vesnicí, jejíž počátky sahají až do 14. století. Přestože ještě na konci II. světové války zde stálo několik poměrně velkých stavení, dnes zde zůstal už jen jediný dům a pomník věnovaný padlým z této obce.
Do prostoru Ranošova se dnes můžeme vydat zcela legálně, ještě před nedávnem totiž sice ležel v prostoru Vojenského újezdu Libavá, po jeho zmenšení už jsou oblasti na západ od cesty z Lipníka nad Bečvou do Potštátu opět přístupné kdykoliv.
Nutno však říci, že o víkendech se sem dalo dostat i dříve, neboť právě kolem Ranošova vedla zeleně značená turistická trasa vedoucí z Kozlova do Podhoří a také cyklotrasa mířící do Slavkova.
Kdo se sem však vydal, patrně ani netušil, že se nachází v prostoru bývalé vesnice. Prozrazoval to sice rozcestník, který stojí při odbočce z červené značky mířící do Staměřic na zelenou. Na rozcestníku se sice dočteme, že se zde vesnice nacházela, stojí však na místě, kde domy někdejší obce nestály.
Jediný z těch, který se dodnes zachoval, je budova polesí. Ta stojí nejblíže ke Kozlovu, vpravo od cesty za někdejším společným hřbitovem pro Kozlov i Ranošov. Sídlo lesního revíru veselíčského panství zde bylo již odpradávna a už v dávných dobách stávala budova hájovny kousek od vesnice.
Ostatní domy byly v podobě rozvolněné zástavby rozesety po pláních na obou stranách potůčku, který je jedním z přítoků Říky a který pramení jen kousek pod horizontem za zmíněným hřbitovem. Kromě toho se část domů přimykala k cestě, která dnes vede z Kozlova do Slavkova.
Tím se dostáváme k velikosti obce. V roce 1930 zde stálo 47 domů a žilo celkem 246 obyvatel, což z Ranošova dělalo jednu z menších obcí zdejšího regionu. Od roku 1905 sloužila místním dětem škola a byl zde mimo jiné i hospodářský spolek, který sdružoval místní rolníky. Většina obyvatel se živila zemědělstvím a prací v lese. Jen pár jich docházelo za prací do Lipníka a do Potštátu.
Historie Ranošova je však letitá. V roce 1355 je obec poprvé zmíněna jako majetek náležící jistému Řivínovi z Lipňan. Patrně jeho potomci Drch a Pertold přenechávají obec v roce 1368 Janu z Kravař. Když se Lacek z Kravař stal majitelem hradu Helfštýna, připadl Ranošov pod správu helfštýnských pánů, kde zůstal až do roku 1467.
Zajímavé je, že o devadesát let později je vesnice stále vedena, tentokrát v soupise panství s centrem ve Veselíčku, nicméně obec je uváděna jako pustá. To platilo až do konce třicetileté války, kdy byla na pozemcích někdejšího Ranošova v roce 1657 vysazena nová vesnice jmenovaná jako Novosady, později Nové Prusinovice. Toto jméno souviselo patrně s příchodem nové vrchnosti na veselíčský zámek, kterou se od roku 1573 stali pánové Podstatští z Prusinovic.
Přídomek nové vrchnosti se používal jako německé pojmenování obce až do roku 1918 kdy bylo ustaveno úřední jméno Ranošov.
Většinově německé osídlení osady společně se vznikem vojenského prostoru vedlo k tomu, že obec zůstala po roce 1946 prázdná. Jediný obydlený dům byla hájovna, kterou zabraly vojenské lesy a zbytek osady byl zlikvidován. Kromě budovy polesí se nám tak dodnes na místě někdejšího Ranošova zachovala jediná hmatatelná památka – pomník padlým z I. světové války, který stojí v zákrutu současné asfaltové cesty do Slavkova. Pamětní desky z něj byly otesány a tak jsou dnes obyvatelé Ranošova jakoby zapomenutí. Jejich vesnice však ne.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
