Rejhotice byly kdysi průmyslovým srdcem Podesní

V dnešní Loučné už je docela těžké vypozorovat, kde končí a začínají jednotlivé její historické části. K Rejhoticím patřila část obce od dnešní restaurace Biograf na sever až po Přemyslov a soutok Divoké a Hučivé Desné a pak také pravý břeh řeky Desné až po konec továrny Velosteel. Katastr obce pak má výměru 2781 hektarů vesměs lesů a hor.

Počátky obce sahají až do 14. století, kdy ji pravděpodobně založili uhlíři a dřevorubci, kteří se zde usadili v pusté oblasti tehdejšího panství se sídlem na Novém Hradu nad Raškovem, aby těžili dříví a pálili uhlí pro vrchnostenskou huť na železnou rudu a hamry. Původní jméno obce znělo Reitenhau, tedy Reitenova mýtina. Pravděpodobně podle jména některého z prvních obyvatel zdejšího kraje. České jméno Rejhotice se poprvé objevuje až v roce 1924.

První držitelé obce byli zábřežští Tunklové, později se majiteli stávají Žerotínové. Za nich sice obec nejprve zanikla, ale kolem roku 1575 byla opět osídlena. Zdejší zásoby železné rudy pak byly pro rozvoj obce velmi podstatné a stala se z ní průmyslová základna pro celé okolí. V roce 1599 se zde zmiňuje rychta, byl zde mlýn, pila a také hostinec. Kromě železa se zde pěstoval a zpracovával také len.

Už v roce 1602 si místní obyvatelé postavili hřbitov a na něm zvonici se dvěma zvony. K ní byla později přistavěna další místnost dnes sloužící jako sklad. V té době vzniká samostatné vízmberské panství, které si našlo sídlo na dohled od Rejhotic v bývalém loveckém zámečku. Ve vesnici v té době máme zprávy také o vrchnostenském hospodářském dvoře.

Po třicetileté válce bylo obnoveno dolování a zpracování rudy a obec prosperovala. Ani jí se však nevyhnuly čarodějnické procesy. V polovině 17. století vzniká na někdejších pozemcích obce nová osada Přemyslov.

Žerotínové směli na svém panství zůstat až do roku 1770, kdy své panství pro dluhy prodali cisterciáckému klášteru na Velehradě. Mniši mimo jiné zahájili v roce 1773 v Rejhoticích školní vyučování, které však probíhalo v podzámčí v sousední Loučné. V roce 1780 nechal zdejší obyvatel Karel Barfuss postavit v horní části obce dřevěnou kapli Panny Marie.

V roce 1834 už měly Rejhotice 959 obyvatel, žijících ve 125 domech. To už obec patřila hraběti Antonínu Bedřichovi Mitrovskému z Nemyšle, který panství získal od náboženského fondu po zániku kláštera za josefínských reforem. V roce 1844 se majitelem panství stává podnikatelská rodina Kleinů, pocházející z Přemyslova.

Rejhotice byly v 19. století na vrcholu průmyslové revoluce. Kromě hutí se zde zpracovávalo surové železo na různé výrobky, byla zde pila, textilní výroba, lihovar a později i pivovarna. Bohužel, průmysl postupně zanikal a většina provozů skončila ještě před začátkem hospodářské krize ve 30. letech 20, století. Nepomohla ani železnice, která sem byla dovedena, ani silnice přes Červenohorské sedlo. Zkázu dokonala ještě povodeň v roce 1921 a nakonec i odsun většiny obyvatel po roce 1945.

Dnes jsou Rejhotice hlavně turistickou lokalitou, byť zde stále najdeme i menší průmyslové provozy. Bohužel mnohé stopy průmyslové historie osady chátrají a jsou demolovány, což je škoda.