Rezervace u Lobodic ukrývá nejstarší podzemní zásobník plynu u nás

Provozní objekty zásobníku stojí přímo na pravém břehu Moravy v nejnižší části Lobodic – malé obce u Tovačova. Rozcestník sice napovídá názvem plynárna, jinak se ovšem to nejdůležitější skrývá pod zemí, kde příroda vytvořila prostor plný porézní horniny, neprodyšně seshora i zdola uzavřený nepropustnými vrstvami.

Už za druhé světové války přišli na tuto unikátní prostoru němečtí prospektoři, kteří zde hledali ropu. V padesátých letech byl prostor opět prozkoumán, tentokrát seismickou metodou, a bylo rozhodnuto, že je to ideální místo pro uskladnění plynu.

Zpočátku se zde měl ukládat přebytek koksárenského plynu z Ostravska. Už v roce 1962 se začalo se stavbou a 25. května 1965 byl pod povrch země vtlačen první svítiplyn. Zásobník měl tehdy kapacitu 100 milionů m3 a byl nadále rozšiřován a zdokonalován.

Areál provozu vypadá velmi upraveně|foto: Miroslav Kobza

Pozoruhodný je také tím, že se jedná o jediný zásobník aquiferového typu u nás. Zatímco podobné zásobníky většinou využívají volných prostorů po těžbě plynu či ropy, zde byla porézní hornina mezi nepropustnými vrstvami vyplněna vodou. Tu plyn vytlačoval, a tak vznikl prostor pro jeho uskladnění.

Zásobník na přelomu 80. a 90. let úspěšně prošel rekonverzí ze svítiplynu na zemní plyn a dnes se zde může uskladnit až 177 milionů kubíků této strategické suroviny.

Prostory zásobníku si pronajímají jednotliví obchodníci s plynem, kteří platí za jeho uskladnění. O provoz se stará majitel zásobníku - společnost RWE Gas Storage s.r.o., která u nás provozuje celkem šest těchto zásobníků s celkovou kapacitou 2,6 mld. m3 a lobodický zásobník je druhý nejmenší. Toto množství by České republice vystačilo asi na 2 až 3 měsíce.

Jedna ze sond - vrtů, které plyn vhánějí pod zem a opět jej vyvádějí na povrch|foto: Miroslav Kobza

Plyn sem proudí z tranzitního plynovodu, ve filtrační stanici se zbaví nečistot a kompresor jej pod velmi vysokým tlakem (3,5 – 5,58 MPa) přivede do produkčních sond. To jsou vlastně vystrojené vrty hluboké kolem 500 metrů, které procházejí přes těsnící vrstvu až do úložného prostoru, kam se plyn vhání.

Celkem je v přírodní rezervaci umístěno dvacet produkčních sond. Jejich bezpečnost je důsledně hlídána a postupně jsou opatřovány podpovrchovými ventily, které je zabezpečí před jakýmkoliv problémem, který by je na povrchu mohl potkat.

Těžba plynu probíhá opačným způsobem. Z podzemí se plyn vytěží, v regulační stanici se upraví na potřebný tlak, označí se odorantem, aby zákazník byl schopen postihnout případné úniky a zamíří do distribuční sítě.

Přestože se nacházíme v nejistých dobách, kdy dodavatelé plynu, zejména na východě, začínají být z hlediska geopolitického opět problémovými partnery, není provoz zásobníků nijak dotován státem. Vše funguje pouze na bázi komerčních vztahů mezi firmami a ceny za uložení plynu stagnují. V zahraničí jsou dokonce některé zásobníky těsně před uzavřením z ekonomických důvodů.

Čtěte také

V České republice naštěstí podobný scénář zatím nehrozí. A tak budeme na turistickém výšlapu Zástudánčím nadále potkávat pozoruhodné armatury vykukující ze země a připomínající, že hluboko pod námi bydlí médium, které nás možná zahřeje po návratu z podzimních toulek.