Rozhlasová pohlednice z Alojzova

Když ji míjíme, mnohdy snad v autě ani nepostřehněme, že projíždíme kolem historicky zajímavé budovy – snad i proto, že je částečně skrytá uprostřed areálu papírny. Pojďme do nejstarší doby – řeka Morava zde vyhloubila údolí, které sice vypadá široké, ale po většinu roku zde byla patrně podmáčená půda. Po krajích tohoto údolí však snad odpradávna procházely kupecké karavany, které braly řeku jako průvodce. První osídlení v této oblasti máme datováno na počátku 14. století, kdy je zmiňována nedaleká Ruda nad Moravou i mateřská osada Bohdíkov.

Alojzov totiž od počátku své existence spadá pod správu Bohdíkova. Na místě dnešní osady je nejprve zmiňován hospodářský dvůr – tzv. Kučovský. Jak ke svému jménu přišel, nevíme. Budova dvora však doposud stojí - i když otázkou je jak dlouho. Je to poměrně zdevastovaná stavba po levé straně silnice při jízdě do Bohdíkova.

Mimochodem, tento dvůr najdete i na staré mapě ve sbírce olomoucké vědecké knihovny z roku 1844, kdy je uváděn jako Vötzen Hof. Na této mapě najdeme také již první stavení kolem a dokonce i stavení na místě současné papírny. Je zde také zaznamenána cesta vedoucí údolím řeky. Ta je vidět i na starší mapě – pocházející z Josefského vojenského mapování v závěru 18. století. I zde je dvůr pod názvem Gotzencarter Maier Hof zaznamenán a to dokonce ve stejném půdorysu. I zde najdeme domky na místě dnešní papírny a dokonce možná, že tam byl namalovaný i náhon z řeky Moravy. Je tedy možné, že zde stávalo něco co potřebovalo vodu – tedy hamr nebo mlýn.

Právě proto možná padla na toto místo volba knížete Aloise z Lichtenštejna, když na počátku 19. století prostor pro výstavbu hutě na zpracování železné rudy. Ta se v okolí těžila odpradávna, vždyť i název Ruda /německy Eisenberg/ tomu napovídá. Kromě toho bylo v okolí dostatek lesů jako zdroje dřeva, které bylo k tavbě železa tehdy potřeba. Tak zde vzniká malý průmyslový podnik, který je základem dnešní papírny. A opět můžeme nahlédnout do vojenské mapy z počátku 19. století, kde se na místě dnešní papírny skví nápis Hoch ofen – tedy vysoká pec.

Protože však byla železná ruda v té době ve zdejším okolí nekvalitní a zásoby byly v krátké době vyčerpány, stala se výroba nerentabilní. A to i přesto, že už se vědělo, že údolím kolem huťe povede železnice Moravské hraniční dráhy. Ta byla zprovozněna v roce 1873. Ve stejném roce ale huť vyhořela. Její majitel kníže Johan z Liechtenštejna nechal spáleniště přebudovat na papírnu. Pár let ji provozoval, ale později ji pronajal Adolfu Kargerovi, který ji zanedlouho odkoupil a majetek předal svému synovi Leo Kargerovi. Jeho druhý syn Josef Eberhard byl nadaným výtvarníkem a po odsunu působil nejprve v NDR a později ve Freiburgu.

V roce 1948 byl závod znárodněn a zmodernizován. Od roku 1950 byl součástí Olšanských papíren. Když se zastavíte naproti bráně do továrny, můžete v pozadí zahlédnout jednu z nejstarších budov, která má na věžičce hodiny a v průčelí nese lichtenštejnský erb. A ještě další zajímavosti jsou v okolí k vidění. Vodáci ocení jeden z mála kempů přímo u řeky. Nedaleko směrem k Bohdíkovu je k vidění starý vápencový lom se zajímavou strukturou skal a krasové útvary najdeme i přímo nad papírnou a v okolních lesích, kde jsou dokonce k vidění krasové jeskyně nazvané Větrné díry.