S mikrofonem z Františkova údolím Hučavy až na Volskou louku
Rozhlasová pohlednice Od Pradědu na Hanou se ve čtvrtek 28. listopadu vypraví za zajímavou technickou památkou v podobě lesní železnice, ale také do nádherného údolí říčky Hučavy, která pramení pod Vozkou v Jeseníkách. Pozveme vás do malebného údolí, které končí až na Volské louce pod Keprníkem a Vozkou.
Cesta začne ve Františkově – osadě patřící k Branné, kterou najdeme na půl cesty mezi Brannou a Novými Losinami. Františkov je dnes vlastně jen pár domů. Původně zde stávala jen hájovna, později, po Bílé hoře, kdy získali panství Lichtenštejnové, postavili na řece Hučavě hamr na zpracování železné rudy, která se v okolí nacházela. Hamr zde bušil až do roku 1829, kdy byl přebudován na sklářskou huť. Ta však zanikla jen po pár letech – v roce 1836.
V roce byla ve Františkově 1895 zřízena překládací stanice mezi lesní úzkorozchodnou železnicí a tratí Hanušovice - Jeseník. Mimochodem rampa překladiště zcela nezmizela, její zbytky dnes zarůstají za vesnicí ve směru na Hanušovice. V osadě se ale nacházelo i hlavní zázemí dráhy. Byla zde maštal pro koně, remíza pro vozíky s dílnou na opravy a ubytovnou pro dělníky. Nechyběl ani sklad dřeva. Ze všech budov se dodnes zachovala alespoň stáj pod Františkovskou myslivnou. Stejně jako cesta, tak i železnice odsud zamířila proti proudu řeky Hučavy, nebo také Podolského potoka, jak se nazývá na některých mapách, do hor.
Sotva vyjedete z Františkova, doslova vás pohltí krása údolí, jemuž dominuje potok, který pramení vysoko pod vrcholem Vozky. Pádí do údolí a svému jménu dělá čest i v době, kdy je normální stav vody. Při povodni z něj musí jít hrůza a strach.
Údolí není úplně opuštěné. Každou chvíli narazíte na nějaký dům, dnes vesměs sloužící k rekreaci. Na mapě jsou tyto samoty pojmenovány Nová Branná. Klid v čisté přírodě Jeseníků lze alespoň v létě jejich obyvatelům jen a jen závidět. Na druhou stranu zde najdeme i místa zasvěcená jen a jen přírodě, třeba přírodní rezervaci pod Slunečnou strání. Původní jesenická bučina si zde na prudkém svahu zachovala téměř pralesovitou podobu. Setkáte se zde nejen se zajímavými rostlinami, ale třeba také s nazlobeným jezevcem, který na vás bude výhružně vrčet z nory.
Asi po čtyřech kilometrech při cestě překvapí nejprve malý rybníček s romantickým zátiším bříz shlížejících do vody. Nad rybníkem pak dřevěnka u velkého překladiště dřeva. Ta chata mi byla povědomá a až doma jsem se dočetl, že si zahrála ve filmu Cukrová bouda. Kdysi zde stával Buchakerův mlýn, a také lesní železnice se zde větvila. Jedna kolej směřovala k Černé stráni po dnešní lesní cestě, další pokračovala zhruba ve směru silničky dále k Josefové. A také se zde překládalo dřevo. Stejně jako dnes. Zbytky náspu dráhy se občas objevují těsně u cesty – i s propustky v tělese náspu, které jsou podivuhodně v dobrém technickém stavu.
Kousek výše železnice stoupala v úvratích proti svahu. Proč, to pozná každý, kdo se sem vydá na kole, neboť stoupání je skutečně výživné. Mineme cestu do Josefové a vydáme se dále proti kopci po silničce směřující na Volskou louku.
Před Volskou loukou silnice poprvé přetíná potok a potkává zelenou turistickou značku, která sem vede z Branné. Turistická trasa pokračuje kolem Hášovy chaty na Vozku. U rozcestníku Potok Hučava se dá sestoupit o kilometr níže a pokochat se půvabnými kaskádami na toku. Volská louka v sedle mezi Trojákem a Vozkou dostala své jméno od pasení dobytka v 19. století. Dnes je to paseka uprostřed lesů kudy prochází tentokrát žlutá turistická značka vrchol Vozky.
Kdo si troufne, může se po lesní pěšině vydat kolem chaty Duraska na vrchol Trojáku. Jak prozradí rozcestník, něco přes kilometr odsud je ke spatření jeden pozoruhodný památníček. Je připomínkou tragického úmrtí císařovny Alžběty zvané Sissi. Ta sem jezdívala do lichtenštejnských lesů na lov a dokonce přespávala v místních loveckých chatách. Na památníku je prostý nápis v němčině – Kaiserin Elisabeth a datum její smrti 10. září 1898.
Cesta pokračuje už jen kousek k Jelení boudě, kde končí. Ty výhledy tady jsou odměnou všem, kdo si dají práci vyšlapat, až nahoru do míst kde vládne obr Keprník.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
