Schronisko pod vrcholem Králického Sněžníku

Ještě v nedávných časech to s případnou návštěvou Schroniska nebylo tak jednoduché. Jistě si mnozí ještě pamatují, jak za hromadou kamení na vrcholu Králického Sněžníku, která bývala rozhlednou císaře Viléma, číhávali ukrytí polští pohraničníci a jakýkoliv pokus o přejití hranice byl v lepším případě trestán pořádným vyhubováním, v horším zatčením a odvozem na pohraniční stanici a následným vypovězením ze země. Podotýkám, že doby, kdy turisty odváželi na práci při budování Varšavy již nepamatuji osobně, a tak nevím, co je na tom pravdy.

Naštěstí tato doba už je pryč a dnes není problém přejít hranici a sestoupit jen asi kilometr a půl do sedla, kde už odpradávna čeká příjemné prostředí horské chaty. Její historie je skutečně velmi stará. V roce 1809 hrabě Wilhelm von Magnis, majitel vesnice Międzygórze, nechal na horské louce Hala pod Śnieżnikiem zbudovat obory a pastýřské salaše.

Roku 1838 koupila Międzygórze Mariana Oranžská. Tato dcera holandského krále a manželka pruského prince Alberta, byla na svou dobu nesmírně pokroková (zlí jazykové tvrdí že ve všem, neboť od svého královského manžela utekla s milencem) a milovala hory. V roce 1869 se v horách objevuje rodák ze švýcarských hor Michael Aegerter, kterého princezna pověřila, aby vybudoval pod vrcholem Králického Sněžníku „švýcárnu“. Tak vznikla salaš s možností ubytování, kam princezna jezdívala povozem (od roku 1871 sem totiž vedla cesta) a trávila tam chvíle odpočinku. Mimochodem, tím se tato chata stala nejstarší horskou chatou v Polsku a zdejší turisté jsou na to právem hrdí.

Schronisko - interiér chaty|foto: Miroslav Kobza

Vraťme se ale pod Králický Sněžník. Chata v původní podobě měla nejen hospodářskou část, ale disponovala i padesáti místy k noclehu a velkou jídelnou. Roku 1872 byla dosavadní mléčná farma přebudována na další užitné prostory. V roce 1880 byla při hospodě zřízena meteorologická stanice. Po modernizacích mělo Schronisko ve 30. letech 20. století k dispozici třicet lůžek a restauraci se sálem.

Po válce byla chata opuštěná, a tak ji zdevastovanou přebral stát. Nejprve se o ni staraly státní organizace až v roce 1956 Schronisko převzal PTTK – tedy klub polských turistů. Největší rekonstrukcí pak chata prošla v letech osmdesátých, kdy se jejím nájemcem stal Zbigniew Fastnacht. Ten ji nechal zmodernizovat a vybudoval například i vlastní vodní elektrárnu, která chatu osvětluje. Dnes chata nese jeho jméno a připomíná jeho věčně usměvavou tvář, která turisty v roce 2001 opustila navždy.

Na Schronisko se tedy rozhodně stojí za to vydat. Jsou odsud krásné rozhledy do Kladské kotliny a na západní stranu Rychlebských hor. A s jazykem si nedělejte problémy. Česky tady umějí a dokonce si můžete dát i pravý polský bigos za české koruny. Čili, hodně zážitků najednou.

Právě odtud vám Mirek Kobza pošle další rozhlasovou pohlednici v pátek 28. března.