Sklené je oázou klidu na svazích masívu Králického Sněžníku
Přímo v centru obce Malá Morava přitéká zleva do Moravy, zde opravdu ještě malého, potok ještě menší, o to ale divočejší. Jmenuje se, jak jinak, také Malá Morava. Rozhodl jsem se vydat proti jeho proudu, do vesničky, která už názvem připomíná své zakladatele. Jmenuje Sklené a její poměrně rozlehlý katastr stoupá od Moravy až k vrcholům rozsochy Králického Sněžníku.
Rozvolněná zástavba domů Malé Moravy stoupáním přechází ve stejně roztroušené domy osady Sklené. Okolo domů se nacházejí rozsáhlé pastviny, které se táhnou až k lesnímu masívu, jenž stoupá k nejvyšším vrcholům katastru. Nadmořská výška centra obce se pohybuje kolem 690 metrů, ale vrcholy dosahují skoro dvojnásobku. Nejvyšším vrcholem je Sušina, která se svými 1321 metry může klidně soupeřit s nejvyššími moravskými vrcholky.
O to podivuhodnější je, že osídlení této horské vsi sahá až do počátku 15. století a souvisí právě se sklárnou. Ta je zde jmenována k roku 1437. Sklárna v té době potřebovala tři věci:
Zejména pohonnou sílu, kterou zde dodával prudký tok Malé Moravy, jenž poháněl stoupy. Ty roztloukaly tvrdý Králický křemen na jemný sklářský písek. Druhou podmínkou byl dostatek dřeva. Tím se topilo pod sklářskou pánví a k dosažení teploty tavení skloviny ho bylo potřeba opravdu hodně. Navíc bylo třeba získat také dřevo k výrobě potaše, k čemuž sloužily bučiny na svazích hor. A třetí podmínkou byli schopní skláři. Je pravděpodobné, že ti sem byli povoláni z německy mluvících zemí, neboť první jméno obce bylo Glasdorf a až mnohem později se z něj vyvinulo dnešní pojmenování Sklené.
Všechny tyto tři podmínky místo splňovalo, a tak už po třicetileté válce zde žilo devět usedlých rodin. Byli to ale zřejmě jen skláři a obslužný personál, neboť až poté, co sklárnu koupila v roce 1689 kolštejnská vrchost, nechala rozparcelovat okolní půdu a přidělila ji usedlíkům. Zároveň ale sklárnu zrušila a přesunula výrobu jinam, a tak byli zdejší odkázáni na práci v lese a skrovné zemědělství.
Osada rostla jen pomalu. V roce 1834 zde bylo ve sčítacích arších zaznamenáno 324 obyvatel, ale jejich počet pak zase začal klesat. Přesto zde v polovině 19. století vzniká jednotřídní škola, která umožnila dětem získat alespoň základní vzdělání. Jedinou výrobnou, která do 20. století ve Skleném zůstala, byl mlýn. Právě u něj byla v roce 1902 vybudována malá mechanická tkalcovna zpracovávající přízi, kterou jí dodávali faktoři – obchodníci s přízí – od domácích přadláků z okolí.
Po II. světové válce musela většina zdejších starousedlíků do odsunu a obec se téměř vylidnila. Tkalcovna sice obnovila provoz, ale i přes možnost zaměstnání nebyl o život na konci světa pod horami velký zájem a vesnice se měnila v rekreační oblast. Tomu nakonec podlehla i zdejší kaple, ze které je dnes také chalupa.
Na druhou stranu je ale Sklené místem, které má magickou přitažlivost pro turisty. Podél Malé Moravy dojdeme až k malým vodopádům nebo dále až k chatě Babuše na hřebeni hor. Další cesty dovedou turistu například na rozcestí u sedmi cest, z nichž však značené jsou jen čtyři, ale zavedou nás do nejmalebnějších koutů rozsochy Králického Sněžníku. Na protějším hřebeni se přes vrchol Chlumu táhne linie pohraničního opevnění, kterou můžeme sledovat až k vrcholu Slamníku.
A ještě jedna věc člověka ve Skleném přitáhne. Jsou to výhledy do údolí Moravy, na protější masív jeřábu či do kotliny kolem Králík. I proto stojí za to místo navštívit. Třeba s námi. V pátek 14. sprna.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
