Slavnosti ohně ukázaly krásu starých řemesel
Festival experimentální archeologie Slavnosti ohně o posledním říjnovém víkendu v Drahanech nabídl návštěvníkům nevšední možnost přesunout se v čase do dob, kdy se sléval bronz, tavilo železo, vypalovala keramika nebo pekl chleba v malých píckách. Stejně tak nabídl pohled do historie mincovnictví, výroby a používání střelných zbraní či výrobě kroužkové zbroje.
V zahloubené výhni zde probíhalo odlévání bronzu. Tavící tyglík z grafitové keramiky s měděnou vsázkou bylo nutné ohřát na teplotu kolem 1100 stupňů, kdy měď roztála. Po přidání cínu se výsledná slitina opět ohřála a následně nalila do keramické formy. Výsledek zaplacený namáhavou prací s měchem a výhní však zdaleka nebyl jistý. Příměs uhlíků v tavenině mnohdy znamenala nedokonalý odlitek a celá práce začínala znovu.
Tři pece, které byly v Drahanech k vidění, měly tři odlišné úkoly. Vypalování keramiky probíhalo v podlouhlé peci s oddělenou komorou pro výpal a s topeništěm. Pec na vypalování postavili pořadatelé rovněž postaru. Na kostru svázanou z proutí byla nanesena hlína smíchaná se slámou, která se postupným zvyšováním teploty měnila v tvrdou ohnivzdornou hmotu. Samotný výpal keramiky byl podle Petra Moše z Muzea Drahanské vrchoviny, velmi citlivý na postupné zvyšování teploty. Ta musí růst pomalu až do chvíle, kdy samotná keramika začne žhnout. Poté se pec uzavře a keramika se nechá postupně dopálit a následně vychladnout.
Další z pecí, která zde byla k vidění, zaklenuli z nepálených cihel. Její klenba připomíná dodnes používané pece na pečení pizzy používané v Itálii. Pec byla používána na pečení chleba a placek, tedy velmi podobně jakou současné pece. Zajímavostí bylo, že pec se nejprve vyhřála ohněm, který se v ní rozdělal, poté, co byla dostatečně nahřátá, vymetli pekaři popel a uhlíky a na čistou plochu nasázeli chleba, který se upekl teplem sálajícím ze stěn a podlahy pece.
Další pec postavená na louce kousek od drahanského muzea připomínala válec postavený na výšku. Právě v takovýchto pecích se kdysi vyrábělo železo. Pec se naplnila rozdrcenou upraženou rudou a dřevěným uhlím a velkým měchem se v ní snažili dosáhnout teploty, při které docházelo k redukci železa. To se usazovalo v podobě jakési houby u výdechu měchu. Po skončení tavby bylo nutné toto surové železo ještě kovářsky upravit – zejména zbavit jej nečistot. Teprve pak bylo možné jej využít.
Pozoruhodné zde však byly i ukázky střelných a palných zbraní. To není totéž, jak by se mohlo zdát. Mezi střelné zbraně patřily třeba luky, nebo vrhače oštěpů. To byla velmi zajímavá zbraň používaná již od pravěku. Vrhač měl podobu hole s jakýmsi háčkem na konci, do nějž se vložila zadní část oštěpu a pomocí páky se oštěp vymrštil. Zdatný vrhač dokázal tímto způsobem hodit oštěp až do vzdálenosti 60 metrů.
Palné zbraně jsou naopak ty, které už využívaly střelný prach. K nejstarším patřily různé druhy hákovnic, které se používaly již v 15. století. Na ně navazovaly doutnákové muškety z dob třicetileté války. Tyto zbraně měly společné odpalování pomocí doutnáku, provazu, který se zapálil křesadlem a pomocí nějž se pak zapálil prach na pánvičce, čímž došlo ke vznícení prachové náplně a odpalu. Tyto zbraně později nahradily křesadlové pušky, které již zapalovaly prach pomocí pazourkového křesadla.
Další ukázkou umu našich předků je bezesporu přes 2000 let staré umění výroby kroužkové zbroje. Ta se vyráběla z drátu už v dobách keltských. Platilo o ní, že čím jemnější tkanina, tím zbroj lépe chrání. Podle novodobého výrobce těchto „brní“, jak se zbroji říkalo, však byla a je dodnes jejich tvorba velmi časově náročná. Výrobce musí nejprve ztenčit drát protažením přes speciální kalibrovací destičku. Z něj poté nastříhá a stočí jednotlivá očka, přičemž každé očko se musí následně snýtovat. Výroba kroužkové ochrany hlavy s okružím tak trvá skoro 300 hodin. Proto byla tato zbroj v minulosti vyhrazena pouze velmi bohatým zákazníkům.
Když už je řeč o bohatství, neměli bychom pominout i ukázky ražby středověkých mincí. Zatímco klasické mince se razily v Drahanech i jinde obvyklým způsobem, tedy razidlem na jehož jedné straně je líc a na druhé straně rub mince, pozoruhodná byla ukázka ražby středověké duté mince, tzv. brakteátů. Ty se razily do tenkého stříbrného plechu jednostranným razidlem proti kůži. Díky tomu byla mince vyprofilována na obě strany. To byla dobová ochrana proti padělání, neboť takové mince se nedaly falšovat. Daní za to byl pozoruhodný prohnutý tvar, který dal mincím jejich přízvisko „duté“.
Slavnosti ohně v Drahanech by se do budoucna měly stát podzimní tradicí zdejšího muzea a celé obce. Archeopark, který zde má vyrůst, by pak mohl sloužit i mimo tento festival. Každopádně toto nahlédnutí na vynalézavost a moudrost našich předků stojí za to.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
