Sobáčov proslavila krčma, mlýn a nově i rybník
Vesnice Sobáčov byla pro mne dlouhá léta jen názvem pro místo, kde stojí prastará formanská krčma, která se do doby stavby rychlostní silnice, stala významným občerstvovacím místem pro všechny, kteří mířili po staré silnici z Olomouce na Mohelnici. Teprve mnohem později jsem zjistil, že v široké nivě Moravy za hostincem najdeme i samotnou vesnici, která má nejen pozoruhodnou historii, ale i mnohá zajímavá místa.
Historie Sobáčova, tedy ta písemná, začíná rokem 1351, kdy se v listinách objevuje jako první známý držitel této obce vladyka Zdeněk z Pateřína. Vesnice to nebyla velká, ale již v roce 1371 je v obci uveden mlýn. U něj bychom se měli pozastavit. Jednalo se totiž o první historicky doložený mlýn na Litovelsku. Není jasné, zda stával na stejném místě, jako stojí dodnes budova prastarého mlýna, je však téměř stoprocentní, že už tehdy využíval vodu z řeky Moravy. Přitom až v roce 1474 byla uzavřena tzv. řimická smlouva, která zavazovala mlynáře k údržbě náhonu a jezu nedaleko Nových Mlýnů. Zdá se tedy, že mlynář v Sobáčově byl průkopníkem využívání vody z mlýnské strouhy.
V prvních letech své existence byl Sobáčov v majetku drobné šlechty. Od roku 1436 do roku 1590 jej držel rod Zoubků ze Zdětína a později jeden z nejvýznamnějších moravských zemanských rodů – Bukůvkové z Bukůvky. V roce 1481 vesnice připadla k chudobínskému panství a tam zůstala až do konce patrimoniální správy. Posledním šlechtickým majitelem obce před jejím zrušením byla rodina Terschů, kteří v Chudobíně postavili dnešní empírový zámek.
Vesnice nikdy neměla vlastní svatostánek. Od nejstarších dob chodili obyvatelé Chudobína na bohoslužby až do vzdálené Choliny.
Zajímavé je, že před Bílou horou vlastnila obec protestanstká vrchnost, ale místní stále docházeli do katolického kostela. Teprve v roce 1783 byla vesnice vyjmuta z cholinského farního obvodu a přifařena do Chudobína. Při cestě do kostela byla v Sobáčově postavena v 1. polovině 18. století malá kaple, která zde stojí dodnes. Další dominantou je pak dřevěná zvonice na návsi, která byla postavena ke konci 20. století. Pokud si připomeneme další památky, tak za zmínku stojí litinový kříž s postavami Panny Marie a Sv. Jana Nepomuckého po stranách, který stojí na návsi, a také Boží muka při cestě do Mladče.
Vesnice stávala odpradávna na staré obchodní stezce, která vedla z Olomouce do Čech. Jak už bylo zmíněno, Sobáčov, jako místo, kde se cesta zvedala z roviny do kopců, byl místem, kde odpradávna stávala formanská krčma, jejíž provozovatelé zajišťovali nejen ubytování a občerstvení, ale poskytovali také přípřež pro zdolání kopců nad vesnicí. První zmínka o hostinci je již z roku 1408 a v provozu je dodnes. Současná podoba nese znaky empírového stavebního slohu a potvrzuje, že již v polovině 19. století byl zdejší podnik skutečně vyhlášeným zařízením. Však se zde také zastavil v roce 1848 Karel Havlíček Borovský a obyvatelé vsi se dodnes chlubí tím, že zde dokonce protáčel v kole místní ženy.
Sobáčov má však co nabídnout i dnes. A to i přesto, že je od roku 1960 součástí Mladče. V posledních letech zde vyrostl nádherný areál. Už od roku 1750 býval v obci rybník, který byl ale později vysušen. Na konci devadesátých let minulého století však byl rybník obnoven a kolem vznikla pozoruhodná rybářská základna, ale také rekreační areál. Kolem vede příjemná cesta pro cykloturisty, která vás provede nádhernou krajinou okolí. Přijeďte se podívat, stojí to za to.
Poslechněte si naši rozhlasovou pohlednici ve čtvrtek 1. května.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
