Tábor válečných zajatců u Vidnavy

Jesenicko se po roce 1939 vlivem hromadných odvodů zdejších mužů do německé armády začalo potýkat s nedostatkem pracovních sil. Válečná mašinérie však zdejší produkci potřebovala, a tak bylo rozhodnuto, že zde budou zřízeny pracovní tábory a také pobočky táborů zajateckých. Jedním z míst s největší koncentrací pobytu zajatců a vězňů se stala Vidnava.

První zajatci přišli do Vidnavy už v listopadu roku 1939. Jednalo se o šedesát zajatých Poláků, kteří byli odveleni na práci v kaolínových dolech. Tehdy vznikl ve Vidnavě první vězeňský tábor. Není jasné, kde byli první vězni ubytováni. Později máme zprávy o tom, že tábor stával v místě dnešního hřiště. Při bourání vězeňských baráků se údajně našla ve stěně pistole a na provázku navázané náboje.

To byl první krok k přeměně Vidnavy v jedno z center zajateckých táborů na Jesenicku. Druhým krokem bylo využití zdejšího kněžského semináře. Ten sloužil výuce ještě do roku 1940, kdy bylo vedení školy oznámeno, že celá budova bude předána německé armádě. Ve stejné době se ve Vidnavě objevili první francouzští váleční zajatci. Koncem září 1940 jich zde bylo téměř 700, z toho na 600 důstojníků a okolo 100 řadových vojáků. A právě ti našli ubytování v budově semináře.

Zajímavé je, že podle vzpomínek jednoho ze zajatců se jim Vidnava zdála tříhvězdičkovým hotelem. Přišli sem totiž z kmenového tábora v Lamsdorfu (dnes Lambinowice v Polsku), kde se zejména s ruskými zajatci zacházelo tak špatně, že jich zde téměř čtyřicet tisíc zahynulo hlady, následkem nemocí a vyčerpáním. Francouzi se oproti tomu měli ve Vídnavě velmi dobře. Později k nim přibyli i angličtí důstojníci.

Zatopený kaolínový lom ve Vidnavě|foto: Miroslav Kobza

V roce 1943 byl seminář přeměněn na lazaret. Není jisté, zda zde zajatci zůstali, nebo zda byli vystěhováni do zajateckého tábora za budovou. Každopádně víme, že alespoň část zajatců zde zůstala až do roku 1945. V lednu téhož roku zahájila rudá armáda velkou ofenzívu na území dnešního Polska a hrozilo, že ve svém tlaku pronikne až na Jesenicko, které bylo od severu téměř nechráněné. I když k tomu nakonec nedošlo, německé úřady v obavě začaly evakuovat zajatecké tábory na západ. To se týkalo i části lágrů ve Vidnavě.

Zajatí vojáci, kteří byli nezbytní pro chod zdejších podniků, byli předáni Volsšturmu, aby je hlídal. V obavě před možnou likvidací se však i zajatci snažili uprchnout. Tak se devět anglických vojáků podhrabalo pod zátarasy a plotem vidnavského tábora. Podařilo se jim dostat až do Kobylé, kde byli zpozorováni a čtyři z nich zastřeleni.

Po válce sloužil vidnavský tábor jako koncentrační tábor německých zajatců, ale bohužel i civilistů. Po odsunu německého obyvatelstva byl zrušen. Paradoxem je, že seminář, který by zajateckým táborem, pak sloužil jako dětská ozdravovna. Přestože na Jesenicku byly tábory s mnohem horším zacházením, například na Rejvízu, v Mikulovicích i jinde, rozhodně si i minulost vidnavského lágru zaslouží pozornost.

Poslouchejte ve čtvrtek 8. května.