Toulky krajem: Drobné památky Libiny
Do Libiny na Šumpersku se vydal s reportážním mikrofonem Mirek Kobza a jeho cílem bylo projít alespoň nejdůležitější drobné památky této velké obce, ležící pod bájným vrcholem Bradla, která bezesporu patří k nejzajímavějším v okolí.
Obec se rozkládá v líbivé krajině pod Libinským sedlem. Je to malebná dolina, rozšiřující se a svažující do Uničovské tabule. Z obou stran ji lemuje zalesněná hradba okolních vrchů.
Původní dvě samostatné obce se začaly od roku 1947 nazývat Libina Horní a Dolní. Před tím - po několik staletí - nesla první z nich pojmenování Německá a druhá Moravská Libina.
Založením pokládá historie Německou Libinu za typickou kolonizační ves středověku. Moravské Libině přisuzuje dřívější vznik v souvislosti s osídlováním kraje kolem říčky Oskavy. Po sloučení obou částí v roce 1960 - pod názvem Libina - se z dřívějších obcí staly místní části.
První zmínku o vsi jménem Lubina skýtá krátký latinský nápis v zemských deskách z roku 1348. Jím odkázal Beneš ze Strálku (hrad u Rýmařova) Ance ze Šumvaldu zboží, které držel v Libině a na dalších místech. V části feudálního období pak patřila Libina i pod správu městské rady v Uničově.
Bouřlivým obdobím rozvoje prošla obec v 19. a na počátku 20. století, kdy se zde rozvinul textilní a kovozpracující průmysl a obec připomínala spíše malé městečko.
Za dobu existence Libiny se v jejich ulicích, ale i na kraji obce zachovalo mnoho pamětihodností, které rozhodně stojí za vidění.
A právě po kapličkách a křížích, ale i po velkých sadech a parcích Libiny, vás v Toulkách krajem 3. února doprovodí starosta obce Tomáš Kobza, předseda komise životního prostředí Michal Horáček a do kostela nahlédneme společně s otcem Vladimírem Mrázkem.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
