Toulky krajem pozvou na procházku Skaličkou u Zábřeha

Skalička je poprvé v písemných pramenech zmíněna už v roce 1273 v privilegiu olomouckého biskupa Bruna ze Schaumburku pro mohelnickou rychtu. Je zajímavé, že město Zábřeh dnes leží na dvou panstvích – dělila je řeka Moravská Sázava. Od počátku 14. století je Skalička uváděna mezi lenními statky přináležejícími k biskupské provincici se sídlem nejprve v Mohelnici a později na hradě Mírově. Lenní statky byly biskupem pronajímány šlechtickým držitelům, kteří za to biskupovi poskytovali ochranu jeho majetku a také příllušný poplatek.

To je i případ Skaličky, kde je již k roku 1380 uveden leník Víšek Ganzar ze Skaličky. Následně byla Skalička v držení pánů ze Zvole. A právě z počátku 15. století máme první nepřímou zmínku o existenci panského sídla přímo v obci. Když totiž Jan ze Zvole pečetil listinu, v níž se připojuje k protestům proti upálení Mistra Jana Husa, je na ní uvedeno, že se tak stalo na Skaličce.

Zábřeh Skalička zámeček|foto: Miroslav Kobza

Jak tehdejší sídlo vladyků na Skaličce vypadalo, se můžeme jen domnívat. Žádné zprávy se z té doby nezachovaly, tedy pomineme-li četné soudní spory skaličských leníků se sousedy ze zábřežského hradu či informace o změně majitele sídla. Hospodářský dvůr stával někde v místech dnešní knihovny a obchodu. Pravdou ovšem je, že alespoň část materiálu tvrze byla pojata do současné stavby zámku. Potvrzuje nám to znak Martina Půhončího z Předmostí, zobrazený na fragmentu kamenného ostění jednoho z oken zámku.

Tento muž dostal léno v roce 1623. V písemných pramenech se pak tvrz objevuje až v listině z 23. ledna roku 1639, kterou Lorenc de Conforto přijímá od olomouckého biskupa Leopolda Viléma lénem „tvrz a dědinu Skalička. V létě roku 1650 se stává majitelem tvrze a panství Václav Vilém Hnátek z Wegfurtu. Byl v té době hejtmanem biskupského hradu Mírova a byl také čerstvě povýšen do panského stavu. Jeho potomci si Skaličku podrželi až do počátku 18. století. Neměli to však vždy lehké. V roce 1702 byl Václav Karel Hnátek z neznámých příčin zavražděn jedním ze svých poddaných.

Pro nás je zajímavá poslední postava z rodu Hnátků Jan Adam, který barokně přestavil původní tvrz na přízemní zámeček. V depozitáři muzea v Šumperku se dodnes dochovala kamenná deska s erbem zakladatele tohoto rodu, iniciály W.H.V.W, a letopočtem 1722, kdy byla přestavba dokončena. Ani Jan Adam si ale zámku moc neužil a jeho osobou vymírá rod Hnátků po meči. Pak se opět majitelé střídali což zámku nijak nesvědčilo. V roce 1772 zámek dokonce při požáru obce vyhořel.

Hraniční boží muka|foto: Miroslav Kobza

V roce 1785 se majitelem panství stal Michal Václav Chorynský z Ledské. Chorynští si ze Skaličky vytvořili rodové sídlo. V letech v letech 1863 - 1891 vybudovali současné neobarokní sídlo na kraji obce s výhledem na Jeseníky. Postarali se o rozvoj panství, a tak měl zámek svůj pivovar (dnes hostinec U Pěničku) lihovar a cihelnu na místě dnešního nádraží.

V roce 1891 toto všechno Jindřich Choryňský, prodává velkostatkáři a emeritnímu nadporučíku c.k. armády Karlu Rösymu. První nešlechtický majitel hleděl spíše na hospodářské využití svého majetku, a tak k zámku přistavěl hospodářské budovy, které se staly základem pozdější plemenářské stanice. Po dalších změnách majitelů se v roce 1914 stává držitelem pozemků i zámku stavební inženýr Cyril Knob z Olomouce. Měl zájem zámek přestavět, ale přišla válka a po ní znárodnění, a tak se už zámek neměnil. Po konfiskaci jej využíval plemenářský podnik a po roce 1990 byl v restituci vrácen dědicům původního majitele. A dnes? Zámeček má nové majitele, kteří postupně obnovují jeho původní krásu, stejně jako půvab okolního parku. A kupodivu se sem mohou podívat i návštěvníci, protože na zámku funguje galerie.

Kromě zámku se ale na Skaličce můžeme podívat i do kaple sv. Prokopa. Dříve se na témže místě nacházela pouze dřevěná kaplička, která byla roku 1839 přestavěna do nynější podoby. Vysvěcena byla až koncem 19. století na žádost paní Najmanové, aby v ní mohly být slouženy mše. Ty se zde odbývaly dvakrát ročně. První byla sloužena v den svatého Prokopa na takzvané malé hody, druhá se uskutečnila vždy v hodové pondělí po svátku svatého Václava, kterému byla kaple zasvěcena původně. Boží muka, zasvěcená sv. Prokopovi, stojí také u bývalé městské skládky nad obcí. Byla postavena v roce 1884 obcí na místě dřevěného sloupu s obrázkem.

Traduje se, že byla postavena na památku krupobití. Nejstarší památkou obce jsou patrně Boží muka u vodojemu nedaleko silnice do Ráječka. Nechal je postavit v roce 1627 tehdejší držitel statku Martin Půhončí z Předmostí. Původně stála o několik desítek metrů dále ještě jedna patrně podobná boží muka pocházející ze stejného období, ta ale byla v roce 1911 zničena zásahem blesku. Podle pověsti byli v blízkosti obou kapliček pohřbeni vojáci, kteří zahynuli během třicetileté války.

Obecná škola ve Skaličce byla zřízena teprve roku 1897. Lze předpokládat, že dříve mohly některé děti navštěvovat farní školu ve Zvoli. Od počátku 19. století docházely děti skaličských obyvatel do školy v sousední obci Ráječek. Počátkem roku 1896 bylo vybráno místo k výstavbě školní budovy na Skaličce, a to v dolní části obce stranou tehdejší zástavby. Se samotnou výstavbou se začalo v srpnu téhož roku, koncem října byla dokončena hrubá stavba. V dalším roce pak pokračovali v práci řemeslníci. Dne 11. července byla nová školní budova vysvěcena důstojným pánem Františkem Špačkem za pomoci děkana Vincence Tesaře a důstojného pána Antonína Řezníčka ze Zábřeha. Škola je dodnes v provozu a je v ní také mateřská školka.

Škola|foto: Miroslav Kobza

Skalička má rovněž pozoruhodné okolí. Ze zdejších kopců jsou překrásné výhledy na panorama Jeseníků – je však vidět i masív Jeřábu a jižní výběžek Orlických hor. Jako na dlani je k viděné celý Zábřeh a Šumperská kotlina. Nejen to, ale i další pozoruhodnosti vám prozradí další vydání Toulek krajem, které pro vás připravil Mirek Kobza společně s historičkou a skaličskou patriotkou Adélou Skoumalovou v neděli 26. ledna.