Toulky krajem se vydají po stopách Josefa Kocourka

Rodáka z Podkrkonoší dovedla na Moravu profese

Josef Kocourek se narodil v Brdě u Nové Paky. Studoval na novopacké reálce a následně na jičínském učitelském ústavě, který absolvoval v roce 1928. Původně chtěl být malířem, ale bránila mu v tom mimo jiné i oční vada, se kterou se po celý život potýkal. První literární texty stvořil již za studií v Nové Pace, kdy publikoval v různých časopisech a podílel se na vydávání časopisu studentů reálky v Nové Pace, který měl surrealistický název Ra-ra-Ri-ri.

Po studiích nastoupil na české menšinové školy v národnostní oblasti Hřebečska na moravskočeském pomezí. Jeho prvním působištěm byl Mírov, následoval dvouletý pobyt v Šilperku – dnešních Štítech aby zakončil svou krátkou učitelskou dráhu v menšinové škole v Řepové.

Pozoruhodné dílo znají bohužel jen odborníci

Jeho krátká literární, ale plodná dráha vyvrcholila v poloreportážních prózách, které ukazovaly všechny problémy života během hospodářské krize. Přitom Josef Kocourek rozhodně nebyl konformní autor. Jeho texty jsou expresionistické a mnohdy vyjadřují více, než jen momentální stav autorovy mysli. Projevují se v nich dlouhodobé sociální problém, snad i duševní nevyrovnanost a také vleklá choroba.

Ještě za jeho života vyšlo starší románové zpracování „Srdce“. Neutěšený stav menšinového školství na Šumpersku mezi válkami velmi zajímavě popsal ve svém románu „Zapadlí vlastenci 1932“. Městečko Arnau je zde dozajista obrazem tehdejší Štítů a čtenáři jistě poznají i další působiště básníka, který se zmítal mezi nenávistí Němců, kterým v obcích zaváděl českou menšinu i Čechů, kteří jej pro jeho kritiku poměrů považovali za vlažného vlastence.

Umírá mladý a nepochopený

Právě přeložení do řepové, vesnice v kopcích Zábřežské vrchoviny, kde byly podmínky velmi tvrdé byly poslední ranou básníkovu zdravotnímu stavu. Tuberkulóza se rozbujela naplno a Josef Kocourek cítil, že se blíží konec. Řepovou opustil ve značně zbědovalém stavu a uchýlil se do rodného Brda. Zde také v lednu roku 1933 zemřel. Jeho hrob tady najdeme dodnes.

Je paradoxem, že právě před bývalou školou v Řepové je umístěna busta tohoto buřiče, který neměl pro tento kraj dobré slovo. Přesto v jeho pozůstalosti najdeme náznaky, že zde chtěl žít. Snad i proto je nejvíce památek na tuto osobnost právě v našem kraji. Pamětní desku má i ve Štítech u vchodu do školy. Také jeho díla objevíme v některých knihovnách a podstatnou část pozůstalosti spravuje Šumperské vlastivědné muzeum.

Odborníci se shodují, že literární odkaz Josefa Kocourka má nezanedbatelnou kvalitu. Bohužel mezi veřejností není příliš známý. Kromě již zmíněných děl vydaných za autorova života vyšel posmrtně „Kalendář, v němž se obracejí listy“. Vydání jeho deníkových postřehů pod názvem „Extáze“ muselo počkat až do roku 1971.

Po stopách Josefa Kocourka se vydáme s v Toulkách krajem v neděli 15. listopadu.