Ústínskou hospodu zmiňují listiny již ve 14. století. Tu současnou dali postavit mniši
Ústín je prastará vesnice ležící při někdejší stezce vedoucí z Olomouce do Konice a pak dále do oblasti tzv. Malé Hané. Tvoří dvě místní části - Ustín a osada Skalov, které však dnes už splynuly v jednu aglomeraci.
Dějiny Ústína začínají zmínkou v listině z roku 1078, která uvádí, že obec patřila světské vrchnosti, tři popluží zde však vlastnil i klášter Hradisko. V pozdějších letech byla obec stále rozdělena mezi více držitelů, zejména z okruhu drobné šlechty. Zajímavá je zmínka, že v roce 1373 kupují Šeflín, Sumplín a Hanuš z Ústína od Všebora z Námeště poplužní dvůr spolu s třemi čtvrtlány, lázněmi a půlkou hospody. Díky tomu víme, že se majitelé obce po svém lénu i psávali a navíc, že zde byly i zajímavé provozovny. K těm brzy přibyl i mlýn Spálenec na řece Blatě, který však patří k Luběnicím. To už ovšem celá obec patřila do majetku kláštera Hradisko u Olomouce, který ji koupil od Sulíka z Konice.
Klášter pak vlastnil Ústín s drobnou přestávkou za českouherských válek až do roku 1784, kdy byl za josefínských reforem zrušen. Právě za bojů mezi Matyášem Korvínem a Jiříkem z Poděbrad byla obec velmi postižena a ještě na počátku 16. století je uváděna jako pustá. Obnovena byla do konce století, ale následná třicetiletá válka ji opět uvrhla do bídy. To se opati kláštera snažili vyřešit narůstajícími robotními povinnostmi, na které si místní stěžovali počátkem 18. století až u císaře.
V roce 1788 dochází k rozparcelování hospodářského dvora a na jeho pozemcích vzniká osada Skalov. Jméno dostala podle barona von Skal, který celou parcelaci řídil. Zajímavostí je, že jejími obyvateli se stali zejména německy mluvící obyvatelé z nedalekého Hněvotína. V té době byl také zrušen jeden ze dvou tehdejších mlýnů v obci a vysušeny rybníky, které se zde nacházely.
Po celou dobu těchto změn patřila vesnice náboženskému fondu. V roce 1826 ji však kupuje hrabě Filip Ludvík Saint-Genois. Stal se tak posledním feudálním majitelem obce. Ta se následně rozvíjela i přes nástrahy, které s sebou přinášely požáry, cholera, kterou sem pravděpodobně zavlekli Prusové a další životní peripetie. V roce 1919 došlo ke konečnému propojení Skalova s mateřskou obcí. V té době, jak uvádí dobové zápisy, už v obou obcích nebydlel nikdo, kdo by se hlásil k německé národnosti.
Ikonickou památkou Ústína je bezesporu zdejší hostinec. Zájezdní hospoda zde byla, jak už bylo uvedeno již ve 14. století. Současná budova hospody s typickým žudrem byla postavena v roce 1747 z rozhodnutí vrchnosti, tedy hradišťských mnichů. Patřila k vrchnostenským statkům kláštera a se souhlasem vrchnosti byla pronajímána různým provozovatelům. Ti však byli vázaní smlouvou o odběru stanoveného množství piva a kořalky z vrchnostenského pivovaru a palírny. Tato pravidla platila i po převedení majetků kláštera do náboženského fondu. K povinnostem hostinského tehdy také patřilo udržování hostince v řádném stavu, dodržování policejních předpisů, přičemž k tomu patřilo zejména zabránění tomu, aby zde pobývala „darebná čeládka“ Bylo rovněž zakázáno čepovat cokoliv v době konání mše.
Kromě hostince však v obci najdeme i další památky. Patří k nim například kaple sv. Jana a Pavla z roku 1861, na kterou se složili místní obyvatelé a ve které najdeme dokonce varhany. Kromě toho zde stojí ještě malá kaplička u parku, dvě sousoší Piety a několik křížů. Pozoruhodnou technickou památkou je kamenný mostek přes potok Stouska z 18. století.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.