V Trnávce u Lipníka žili lidé už ve starší době železné

2. září 2020

Někdy se stává, že obec dostane jméno podle vodního toku, na které byla postavena. I když vesnice Trnávka u Lipníku nad Bečvou leží na stejnojmenném potoku, jméno dostal spíše potok po ní. Samotná Trnávka je podle jazykovědců pojmenována podle lokality zarostlé trním, kterou patrně byla do té doby, než se sem nastěhovali první lidé.

První zmínky o obci jsou datovány rokem 1275, kdy se připomíná osoba Svrčoně z Trnávky. Některé prameny mluví i o dědičném svobodném dvoře a tvrzi. Další připomínka pochází z roku 1293 v souvislosti s osobou Zbyslava z Bohuslavic, kterému byla Trnávka prodána.

Tolik historické zprávy. Archeologické výzkumy prováděné v roce 2013 v souvislosti s přípravou výstavby dálnice D1 však prokázaly, že toto místo bylo osídleno už dávno před tím, než se o něm začalo psát do letopisů. 2500 let před námi obývali oblast Trnávky lidé doby halštatské, kteří si toto místo zvolili za pohřebiště. Dávní příslušníci lidu, kteří už znali tajemství tavby železa, žili v tomto kraji patrně poměrně dlouho, než byli vytlačeni dalšími vlnami národů, kteří cestovali Moravskou brannou.

Kříž manželů Knopových stál původně v polích u vesnice

Vrátíme-li se k psané historii, osudy Trnávky ve 14. století poprvé spojuje se sousedním Lipníkem. prodej obce v roce 1356. Majitelem se totiž stává lipenský rychtář Petr. Nálerdná léta pak držení obce dělila mez dva majitele. To už nikdo z nich ve vesnici nepobýval.  V roce 1482 prodal Vilém z Pernštejna trnávským vrchnostenský dvůr v obci a ti pak nadále místo roboty posílali na helfštýneské panství už jen naturální plat v podobě vajec, živých slepic, ovsa a dalších věcí. Následně se však roboty do obce vrátily.

Trnávka je také uváděna v hromadném privilegiu Františka z Dietrichštejna z roku 1626 mezi obcemi, které byly osvobozeny od robot při týnském panství. Na vše dohlížel trnávský rychtář, od roku 1774 dědičně obývající zdejší rychtu.

Kaple sv. Antonína Paduánského

Obec patřila nejprve do osecké farnosti. Poté, co byla zřízena v roce 1787 farnost v dolním Újezdě, byla Trnávka přeřazena sem. Podobné to bylo i se školním vyučováním. Obyvatelé chtěli docházet do kostela do Lipníka, ale to se nepodařilo prosadit.

V Trnávce už od nepaměti stávala dřevěná zvonička. V roce 1875 si na jejím místě místní postavili kapli, která byla zasvěcena sv. Antonínu Paduánskému. V kapli visí dodnes na věži výtvarně velmi pěkný zvon z roku 1864 od významného zvonaře Wolfganga Strauba. Během 2. světové války jej zabavili němečtí vojáci, po válce se zvon vrátil zpět na své místo.

Kromě toho v obci najdeme kříž z roku 1829 s plastickým korpusem Krista a reliéfem Panny Marie Bolestné a další kříž z roku 1894 postavený manžely Knopovými z Trnávky v polích. Kříž byl v roce 2008 přemístěn právě ke kapli.

na kopci nad Trnávkou stojí také kaple sv. Anny, která už však patřila k Lipníku

Přestože se od roku 1782 stavěla v těsné blízkosti vesnice císařská silnice z Olomouce do Haliče, samotnou obcí cesta neprocházela. K obci však patřil zájezdní hostinec stojící u silnice, kde prý bývala i kovárna. 

Po roce 1848 obec připadla k lipenskému politickému okresu. Téhož roku však téměř celá vyhořela. Díky tomu i nevelké výměře polností a počtu obyvatel byla vesnice brzy zařazena k sousednímu Dolnímu Újezdu.   Dnes je součástí Lipníka nad Bečvou, a přestože ji všude kolem obklopují frekventované silnice, v samotné Trnávce je božský klid.

autor: kbz
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Lidský faktor jsem znal jako knížku, ale teprve s rozhlasovým zpracováním jsem ho dokonale pochopil...

Robert Tamchyna, redaktor a moderátor Českého rozhlasu Dvojka

Lidský faktor

Lidský faktor

Koupit

Točili jsme zajímavý příběh. Osoby, které jsme hráli, se ocitaly ve vypjatých životních situacích, vzrušující práce pro herce a režiséra. Během dalšího měsíce jsme Jiří a já odehrané repliky svých rolí žili. Fantasmagorické situace posledního dílu příběhu se staly naší konkrétní každodenností. V srpnu Jiří Adamíra zemřel. Lidský faktor byla naše poslední společná práce.“ Hana Maciuchová