Vápenka u Kovářova byla v provozu asi jen rok

16. říjen 2015

Od Pradědu na Hanou

Technické památky se stále častěji stávají vyhledávanými cíli turistů To platí i pro bývalé vápenky, které jsou důkazem využívání vápence už od 19. století. Některé vápenky prošly rekonstrukcí, jiné na ni teprve čekají. Jako třeba ta, která se skrývá pod vrchem Rachava mezi Kovářovem a Hvozdečkem na Bouzovsku.

Výskyt vápence na Olomoucku je znám už od pradávna. Oblast táhnoucí se mezi Mladčí a Javoříčkem byla i díky výskytu jeskyní odpradávna centrem vápenické výroby. Ta patří k nejstarším chemickým výrobám, které lidstvo provozuje. Už 8 000 let př.n.l. využívali obyvatelé přední Asie vápenné omítky.

V Evropě je pálení vápna popsáno již od počátku řecké civilizace a také střední Evropa nezůstala dlouho pozadu. Už v 10. století se hrady stavěly na vápennou maltu a o první vápence se listiny zmiňují v souvislosti s Břevnovským klášterem už k roku 999.

Středověké pálení vápna se však od současných způsobů výrazně lišilo. Nejprve se vápno pálilo v milířových pecích, kdy byly kusy vápence proloženy dřevem a to bylo zapáleno. Po vyhoření dřeva se z popela vyhrabaly kusy vypáleného vápna. Zajímavé je, že informace o tomto způsobu pálení vápna máme například ze Supíkovic na Jesenicku ještě v 18. století.

Mezi pláštěm a vyzdívkou vápenky byla mezera|foto: Miroslav Kobza

Později se pro pálení vápna začaly stavět jednoduché šachtové pece. Byly vybudovány z lomového kamene a měly půdorys podkovy či oválu. Z čelní strany byl otvor pro topení. Zbytky těchto vápenek se na Bouzovsku také dochovaly, zejména v oblasti Blážova a Kadeřína. Zajímavé je, že tyto vápenky se stavěly poblíž lomů a provozovali je povětšinou sedláci, kteří v okolí hospodařili.

Kruhové vápenky, ke kterým patří i ta, jejíž torzo se dochovalo pod Rachavou, se objevily až v 19. století a sloužily k průmyslové výrobě vápna. Kovářovská pec je však ještě mladší, byla v provozu jen krátce kolem roku 1925. Kruhovou stavbu z lomového kamene doplňuje pečlivě vytvořená a dodnes z velké části zachovalá šamotová vyzdívka.

Dub u vápenky je patrně minimálně stejně starý jako ona|foto: Miroslav Kobza

Pálení vápna zde mělo na starosti šest zaměstnanců. Čtyři v lomu těžili a připravovali vápenec, dva pak obsluhovali vápenku. Terén od lomu k vápence byl zpevněn kameny a byly na něm položeny koleje pro lepší dopravu vsázky k peci. Vozíky byly dopravovány pomocí kladky samospádem. Pálení vápna probíhalo asi 4 dny. Celkem se dařilo pálení opakovat asi jednou týdně.

Vápenka byla v provozu opravdu jen krátce. V té době se již naplno rozjížděla průmyslová výroba vápna v nedaleké vápence v Měrotíně, které tyto malé provozy nemohly konkurovat. A tak byla pec brzy opuštěna. Není v příliš dobrém stavu a není radno do ní vstupovat. I tak se v lesíku mezi Kovářovem a Hvozdečkem stala pozoruhodným pomníkem průmyslového rozvoje tohoto malebného kraje.