Ve Vranovicích stojí údajně druhý nejstarší kostel na Prostějovsku

Samotná obec se rozkládá asi osm kilometrů jižně od Prostějova. I když leží spíše v rovinaté části katastru, jeho západní část se zvedá k předhůří Drahanské vrchoviny až do výšky kolem 350 metrů nad mořem. Právě oblast zvedající se nad údolí byla pro naše předky lákavá, což potvrzují archeologické nálezy dokládající osídlení zdejšího kraje již v době kamenné.

Historické záznamy připomínají Vranovice k roku 1278, kdy se v listinách objevuje jakýsi Důň z Vranovic. Jiní odborníci považují za první prokazatelnou zmínku o vesnici až tu, ve které v roce 1337 Filip z Vranovic prodává své zboží v této obci Ondřeji a Soběhrdovi z Otaslavic. Každopádně, oba záznamy vznikly v době, kdy už ves existovala, a o jejím vzniku tedy přesné informace chybí. Snad byl zakladatelem Vranovic jakýsi Vrána, po němž osada dostala jméno, ale to je dnes jen čirá spekulace.

Malá kaple v horní části obce|foto: Miroslav Kobza

Další historické osudy Vranovic jsou poměrně složité. Vesnice často měnila majitele. Na počátku 15. století byla majetkem prostějovského kláštera, což může být důvodem, proč se v historické paměti hovoří o vyplenění obce za husitských válek. K roku 1537 byla obec spravována z Tištína, v roce 1541 z Dětkovic, o rok později z Prostějova a v roce 1583 opět z Dětkovic. Následně se obec dostává do majetku města Prostějova a zde pak zůstala až do konce patrimoniální správy.

Už od počátku existence obce zde patrně stával kostel. Stará legenda dokonce říká, že Vranovice měly kostel dříve, než se Prostějov stal městem. Písemná zmínka o chrámu je však datována rokem 1399. Po poničení obce za husitských válek vesnice zřejmě o farnost přišla. V následných letech jsou však v obci uváděny nekatolické bohoslužby, což by odpovídalo převládajícímu ritu správců zdejšího panství.

Zasvěcení kostela sv. Kunhutě svědčí o jeho stáří

Nekatolické bylo tamní obyvatelstvo až do roku 1621, kdy bylo ze strany vrchnosti přistoupeno k násilné rekatolizaci. Fara v obci však obnovena nebyla a od třicetileté války až do roku 1849 chodili místní na mši do Prostějova. Právě velká vzdálenost od kostela donutila příslušné úřady, aby u zdejšího kostelíka sv. Kunhuty, který je možná pamětníkem nejstarších dob obce, opět zřídila expozituru. Kněz sem dojížděl z Prostějova, ale také z Otaslavic. Až v roce 1908 byla farnost v obci opět obnovena.

Mimochodem, právě zasvěcení kostela sv. Kunhutě, jejíž kult vrcholil v polovině 13. století, svědčí o jeho stáří. I proto je považován za druhý nejstarší kostel na Prostějovsku. Kostel prošel mnoha opravami a dnes je ozdobou celé vesnice. Od roku 1970 má nové zvony, které nahradily původní, zrekvírované pro válečné potřeby. Ve stejné době byl také starý hřbitov kolem kostela nahrazen dnešním parčíkem.

Pomník padlých zdobí malá busta T. G. Masaryka|foto: Miroslav Kobza

Vranovice byly vždy hlavně zemědělskou obcí. K výraznému pokroku došlo po dobudování císařské silnice z Olomouce do Brna, která obcí procházela. Umožnila lepší odbyt zdejších produktů i cestování za prací. Od roku 1964 jsou součástí spojené vesnice se sousedními Kelčicemi.

Kromě kostela zde najdeme i několik drobných sakrálních památek, včetně malé kapličky v horní části obce. V nejzápadnější části katastru se nachází přírodní rezervace Blátka chránící zbytek habrobučiny s podmáčenou částí s výskytem chráněných rostlin. V rezervaci je také malá studánka s výtečnou vodou.

Stará legenda říká, že na polích zvaných Šátka směrem k Dětkovicícm prý kdysi bydleli pidimužíci, kteří tropili různé neplechy. Až jeden sedlák jednoho z nich nechtíc přejel vozem. Ostatní, kteří se na něj vrhli, proklel. Pak prý zmizeli a v noci se zde ozývá už jen jejich pláč.