Vysoká hole – hora turistů, čarodějnic a vojáků
Vysoká hole je se svou nadmořskou výškou1 465 metrů druhou nejvyšší horou Moravy a tedy i Hrubého Jeseníku. Je to plochý vrchol s minimálním převýšením, ze kterého vybíhá několik rozsoch. Nejzajímavější je její jihozápadní svah, který padá do ledovcového karu Velké kotliny. Vrchol i kotlina jsou součástí Národní přírodní rezervace Praděd.
Vysoká hole je zajímavá i z hlediska historického. Po jejím vrcholu probíhala historická zemská hranice mezi Moravou a Slezskem a podle některých údajů i historická stezka spojující Šumpersko s Bruntálskem. Pískovcový hraniční kámen z roku 1681, který připomíná hranici tří historických panství – bruntálského, janovického a losinského.
Severní ostroh Vysoké Hole – Petrovy kameny, byly za dob čarodějnických procesů považovány za místo styku obviněných s nečistými silami.
Na vrcholové plošině stojí dřevěná bouda, která je spolu se zachovalým základem jedním ze svědků působení armád na tomto vrcholu. To začalo již za prusko - rakouské války roku 1866, kdy zde rakouští dělostřelci marně čekali na Prušáky.
V letech 1919–1922 zde československá armáda konala dělostřelecká cvičení, po nichž na jižním svahu zůstalo několik set kráterů. Koncem druhé světové války zde nacistická Luftwaffe budovala polní letiště a další vojenská zařízení.
V zimě, 27. února 1950 na temeni Vysoké hole havarovalo letadlo ČSA typu Douglas DC na trase z Ostravy do Prahy. Přestože byl letoun zcela zničen, zahynulo pouze pět osob z jednatřiceti, které byly na palubě.
Turistika na Vysoké holi úzce souvisí s postavením horské salaše – dnešní chaty Ovčárna. Ta byla postavena v roce 1863 a poté, co skončila její éra horské salaše, byla postupně přebudována na horskou chatu.
Moravskoslezský sudetský horský spolek z Jeseníku vyznačil již na konci minulého století po temeni Vysoké hole značenou stezku, která ve stejném směru existuje dodnes a patří k páteřním hřebenovým trasám Jeseníků.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Když vás chytne klasika, nikdy vás už nepustí. I kdybyste se před ní plazili.
Petr Král, hudební dramaturg a moderátor Českého rozhlasu
Nebojte se klasiky!
Bum, řach, prásk, křup, vrz, chrum, švuňk, cink. Už chápete? Bicí! Který nástroj vypadá jako obří hrnec ze školní jídelny potažený látkou? Ano, tympán! A který připomíná kuchyňské police? A který zní jako struhadlo? A který jako cinkání skleničkami? A který zní jako vítr?
