Vystoupejte s námi ze Stříbrnic na Sušinu
Králický Sněžník je vrcholem, v němž se sbíhá pět hřebenů. Dva z nich jsou pohraniční, dva vybíhají do Polska a jen jeden z nich je čistě na české straně. Odděluje od sebe Staroměstskou kotlinu od údolí horního toku řeky Moravy a vévodí mu 1321 vysoký vrchol Sušiny. Právě sem zamíří kroky Mirka Kobzy v pravidelné pohlednici Od Pradědu na Hanou ve čtrvtek 16. ledna.
Hřebenovou trasu po tomto hřbetu provází modrá turistická značka a míří na ni hned několik tras z údolí. Ze severu je nejlépe vystoupat na hřeben kolem známé turistické chaty Návrší. Ta leží na katastru Stříbrnic a její historie sahá až do dvacátých let minulého století kdy Karl Jungmann ze Stříbrnic nechal přestavět původní salaš na turistickou ubytovnu, kterou pak ještě dále vylepšoval, až vznikla dnešní, poměrně velkolepá chata. Ta se stala později také první chatou pod Králickým Sněžníkem, která byla doporučována Klubem českých turistů. I dnes je Návrší významným místem pro nástup na túry na vrchol Králického Sněžníku i na Sušinu.
Žlutá turistická značka odsud zamíří po pohodlné cestě ale se značným převýšením až k rozcestí Nad Adéliným pramenem, kde se napojí na červenou a modrou trasu. Zájemci o studánky zde mohou zamířit asi 500 metrů dolů k Adélinu prameni, který býval v minulosti cílem častých výletů turistů. Jeho voda je mírně radioaktivní a velmi chutná.
Dále pak cesta vede ještě kousek po lesní silnici až na rozcestí nedaleko lovecké chaty Ludmila. Pak už začíná ta klasická turistika. Kamenitá cesta zamíří do sedla pod Stříbrnickou v nadmořské výšce 1212 metrů. Červená trasa pak míří na vrchol Králického Sněžníku a na Sušinu míří modrá.
Na mapě vypadá hřebenovka vhodná i pro běžkaře, ale už výstup na první horu, kterou je Mokrý hřbet, je sice krátký, ale velmi prudký. Většinou se ale dá překonat pěšky. Mokrý hřbet je ohraničen horou Stříbrnická na severu a Černou kupou na jihu. Název Mokrý hřbet není náhodný. Mnohá rašeliniště zejména na jaře prozrazují temná jezírka plná života. I proto jsou mezi Černou kupou a Sušinou zbudovány chodníky z dřevěné kulatiny. Můžete se zde setkat s představiteli horské fauny a flóry. Typické pro oblast Králického Sněžníku jsou ale také lišejníky. Zejména výskyt dutohlávky sobí, která tvoří chundelatý povrch na kmenech a větvích stromů. Místy její shluky tvoří velmi složité útvary, které připomínají sobí paroží - což vysvětluje důvod jejího pojmenování. Zajímavý je také zdejší mrtvý les. Odumírající kmeny stromů polámaných při polomech a možná i napadených kůrovcem ční do výšky až několika metrů – zejména na vrcholu Stříbrnické tyto útvary působí velmi ponuře a dávají tomuto kraji zádumčivý ráz. Své na dnešní podobě těchto vrcholů zanechaly také exhalace, které sem do kraje Králického Sněžníku přinášely větry až ze západních Čech, ale také z Polska.
Z Mokrého hřbetu je to na Sušinu jen pár desítek metrů. Stačí přeběhnout mělké sedlo a vystoupat krajem stále se menšících smrčků na vrchol. I zde najdeme stopy vrchovištního rašeliniště, které obklopují smrčiny, jež mají typické tvary pro horská vrchoviště. V zimních měsících bývá ze Sušiny často kouzelný výhled. Zejména za inverzních dnů jsou obě kotliny pod horou zahaleny oblačností a kraj připomíná moře, z něhož tyčí ostrovy hor. Na východě nejprve podhůří Jeseníků a pak i masív Keprníku, v dáli pak hlavní hřeben s Pradědem. Na západě se od severu tyčí holý vrchol Králického Sněžníku, který přechází přes Malý Sněžník až po Klepý. O kus dál se tyčí vrcholy Orlických hor, z nichž je dobře vidět i masív Bukové hory a Suchého vrchu. Když máte opravdu štěstí, dají se v dáli zahlédnout i zasněžené vrcholky Krkonoš. A to už za návštěvu rozhodně stojí.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
