Za historií Starého pivovaru

Nad Hvozdečkem jsem vysedl se sedla a táhlým klesáním si to fičím do údolí. Ne, že bych tudy jel poprvé, ale za prudkou zákrutou překonávající potok se před mnou vyloupla silueta starobylého kostelíka sv. Máří Magdalény na Bouzovském hřbitově a to mě donutilo sáhnout po brzdách a zastavit na autobusové zastávce u hřbitova. Nějak mě najednou napadlo, co se to tu vlastně v historii stalo, že právě tady, poměrně daleko od samotného Bouzova stojí tento na první pohled prastarý kostel a pod ním pár domů.

Podle mapy nese toto místo název Starý Pivovar. Možná, že to pivo mě tady tak rychle donutilo zastavit – třeba to tady ještě pořád v ovzduší je. Pivovar tady skutečně stával, a to pravděpodobně již v 16. století. Víme o něm poprvé ze zápisu v Zemských deskách z roku 1586, které uvádějí, že zde je pivovar s pánví, káděmi a s jinými náčením pivovarným.

Zprávy o bouzovském pivu máme i z Loštic, kdy v 60. letech 16. století jejich majitel - bouzovský pán Jindřich Podstátský přivezl do Loštic své pivo (i když nevíme, zda bylo z tohoto místa nebo z pivovaru v Červené Lhotě) a právováreční měšťané, kteří se cítili poškozeni na svém právu, rozstříleli dovezené sudy. Podle dobových záznamů vladyka Podstatský sebral svoji čeleď, vtrhl do města, vypálil a zbořil masné krámy na rynku. Říká se, že vrchnost měla vždy pravdu, ale v tomto případě majitel panství narazil. Následná soudní pře dala za pravdu měšťanům a pan Jindřich nejenže na příště musel pivo točit jinde než v Lošticích, ale musel postavit i zbořené masné krámy.

Kromě pivovaru zde stávala i pálenice, která dodávala hospodám v okolí s pivem i něco ostřejšího. Kupodivu i pozdější vlastník Bouzovska – Řád německých rytířů pivovar i palírnu podporoval a to až do roku 1844, kdy byl provoz pronajatý. Pivo se zde vařilo až do roku 1905, palírna fungovala ještě déle. A později se zde vyráběly také vynikající limonády – tedy alespoň dle tvrzení majitelů. Dnes stojí z pivovaru tři budovy – bývalý pivovar, bendárna a právě palírna. Klenuté stropy a další stopy i po staletích nenechají nikoho na pochybách, k čemu zdejší domy sloužily.

Jenže, mě opravdu nezastavilo pivo, ale onen kostelík. Najdeme zde stopy gotiky, což podporuje mou domněnku, že je to velmi stará stavba. Odborníci se shodují, že vznikla už ve 14. století. A okolí je prý ještě mnohem starší. Vzpomněl jsem si na vyprávění Jána Kadlece v jednom z našich pořadů Přímo z Místa, kde popisoval, že původní Bouzov patrně stával právě tady. Podle průzkumu archeologů zdemáme stopy osídlení z 12. a 13. století. Právě zde měla existovat křižovatka zemských stezek vedoucích od Olomouce do Čech a pak z Litovle na Konicko. I podle toho se tato osada mohla jmenovat původně Rohlenka – podle výrazu pro křižovatku. I na stezky zde máme docela zajímavou památku. Přímo za kostelem v lesíku pod silnicí najdeme v ose původní stezky z Hvozdečka prastarý obloukový kamenný most pocházející snad již ze 16. století.

Nový Bouzov, pravda, vznikl později. Ve 13. století patřila krajina kolem Bouzova konickému panství a to držel v letech 1275-1285 olomoucký župní úředník Albert z Lešan. Po Lešanech u Prostějova se nazýval v rove 1283 Búz a jeho synové Búz a Drslav, který se od roku 1287 psal „z Olšan“. První známý držitelem hradu Bouzova byl nazývaný v německé listině z roku 1317 „Buzo von Buzowe“. V roce 1547 získal bouzovské panství Prokop Podstátský z Prusínovic. V roce 1558 hrad Bouzov vyhořel a vrchnost se přestěhovala do Žádlovic a do Podolí. Část bouzovského hradu byla ještě v roce 1617 zříceninou. Za Podstátských z Prusínovic došlo k dělení bouzovského panství na „horní“ s hradem, dvorem a několika vesnicemi a „dolní“ - tedy právě tuto - u kostela sv. Maří Magdalény, s oborou, mýtem, Podhradským mlýnem a pilou a dalším zbožím.

Máme zprávy, že dolní část městečka (tedy dnešní Starý Pivovar) se mezi poddanými nazývala „Lhotka“. Podle dobových dokumentů prý za třicetileté války zpustla. Tedy kromě pivovaru, který zde stával nadále a k němu i tři rybníky, kde dříve ledaři těžili led pro chlazení piva. Bydleli zde patrně jen pivovarští dělníci. A i dnes se v této osadě bydlí – žije zde něco kolem dvaceti obyvatel.

Kostel byl nejprve farním chrámem pro celý Bouzov a to poměrně dlouho. Máme sice zprávy o tom, že už v 15. století staví držitelé hradu, pánové z Kunštátu, kapli sv. Gotharda. Než se stala tato kaple po přestavbě farním chrámem, to ještě chvíli trvalo. Ještě z počátku 17. století máme zprávy, že u kostelíka sv. Máří Magdalény existovala farní škola pro bouzovské děti. Později byla farní správa přesunuta přímo do Bouzova a kostelík se stal hřbitovní kaplí. V 19. století byl naposledy výrazně přebudován a získal dnešní podobu. Kamennou ohradní zdí kolem hřbitova, svou dispozicí a dalšími atributy však své stáří a význam nezapře ani dnes.