Záhorská katedrála v Soběchlebích

Není problém se tady orientovat, protože kromě vzdálenějšího Hostýna vás ve většině případů spolehlivě navádí nějaká ta kostelní věž nebo aspoň vysílač či boží muka na vrcholech kopců. A nebo jako maják se na nejvyšším místě obce Soběchleby tyčící kostel, kterému se možná právě díky tomu, že svítí dodaleka odpradávna, říká – Záhorská katedrála.

Je v tom možná i trošku nadsázky, protože do skutečné katedrály má zdejší chrám Nanebevzetí Panny Marie poměrně daleko. Svým významem však, alespoň podle zápisů místních písmáků, opravdu patří k nejdůležitějším duchovním místům celého Záhoří.

Já jsem se do tohoto kraje vydal v době, kdy počasí nebylo nijak příznivé. Z hor vál studený vítr a občasné mrholení se umělo velmi rychle proměnit jak v pořádný liják, tak i v chvíli, kdy na záda dopadaly zubaté paprsky slunce. A právě kostel v Soběchlebích byl oním bodem, který mě neustále přesvědčoval o tom, že na návrat do tepla auta zaparkovaného v Týně je ještě dost času.

Soběchleby - socha sv. Vendelína|foto: Miroslav Kobza

Pro zvýšení morálky jsem si opakoval také něco z historie a to jak té oficiální, tak i té zlidovělé. Právě podle ní se počátky zdejšího kostela mají vztahovat až k dobám příchodu moravských věrozvěstů – Cyrila a Metoděje.

Historické prameny dokládají existenci zdejšího kostela a fary k roku 1394. Odborníci se shodují, že byla založena pravděpodobně už o století dříve, v době kolonizace zdejšího kraje z popudu olomouckého biskupa Bruna ze Schauemburgu. Dobové zprávy nám prozrazují, že zde stával gotický kostelík menších rozměrů. Našel jsem dokonce i zmínku o tom, že ještě před tímto gotickým chrámem zde stával kostelík dřevěný, ohrazený palisádovou hradbou, a že vyhořel při válečných pútkách, ale ani toto nelze nikde ověřit.

Naopak víme, že patronaci nad soběchlebským kostelem měli držitelé helfštýnského panství. Pravděpodobně to byl Jan z Kravař, který panství držel v první polovině 14. století, který nechal vybudovat pozdější zděný gotický svatostánek. Známe také jméno faráře Martina, který zde působil koncem 14. století a pak jeho nástupce Matouše.

Přibližně od roku 1553 byl kostel v držení evangelických kazatelů, neboť právě toho roku se zde připomíná bratrský kazatel Martin a po něm následují další. Zprávy dokladují, že už v roce 1555 byla v Soběchlebích vybudována bratrská škola.

Soběchleby - portál v kostele|foto: Miroslav Kobza

Po Bílé Hoře se celý kraj vrací ke katolické víře, tu dobrovolně, tu z donucení. Vládu nad panstvím přebírají Ditrichštejnové a právě Karel Maxmilián z tohoto rodu nechal v letech 1755 -1769 podle návrhu zemského architekta Františka Antonína Grimma z Brna vybudovat na základech původního kostelíka současný chrám. To nám potvrzuje i pamětní nápis na portálu hlavního vchodu. V roce 1770 byla dobudována současná věž, na níž byly zavěšeny tři zvony. Po velkém požáru v roce 1832 se zvony roztavily a kostel byl nově opraven a zvony pořízeny nové.

Zajímavá je i historie fary, která zde byla původně jen velmi skrovná. V roce 1710 ji prý přepadli valašští zbojníci, a po stavbě kostela v roce 1776 byla postavena nová, která byla obnovena opět po požáru na počátku 19. století.

Když dnes přijdete na náves ke kostelu, je to skutečně dominantní stavba. Na vyvýšeném prostranství kolem kostela býval hřbitov, dnes je zde půvabné odpočinové místo z kašnou, které doslova láká k malému oddechu cestou dále krajem Záhoří. A už chápu, proč se tomuto místu říkávalo katedrála. I v dnešní uspěchané době se zdá, jakoby odsud bylo Bohu tak nějak blíže.