Zanikající zámek v Dlouhé Loučce

8. únor 2014
Dlouhá Loučka - zámek

Od počátku se Dlouhé Loučce říkalo Dlouhá Ves, nebo německy Langendorf. Její domy se totiž rozprostírají v dlouhém pásu kolem říčky Oslavy. Leží na hranici úrodných rovin táhnoucích se od Hané a lesnatých kopců Nízkého Jeseníku.

Poprvé se ves připomíná v roce 1301, v roce 1385 se horní část vesnice vyčleňuje jako součást Sovineckého panství. Dvě samostatné části přetrvaly až do padesátých let dvacátého století. V každé z nich najdeme zámek. Ten dolní, menší, je dobře zachovalý a sídlí v něm obecní úřad a další instituce. Horní, velký zámek, patří k nejohroženějším kulturním památkám. Byl postaven v letech 1708 – 1709 a v první polovině devatenáctého století byla barokní budova klasicistně upravena.

V roce 1985, kdy sloužil jako sklad obuvi, vyhořel, a poté byl provizorně opraven. Dnes tu můžeme spatřit rozpadající se obvodové zdi, vybitými okny vidíme na nebe, protože stavbě chybí střecha. Spolu s historikem Jánem Kadlecem se ale vydáme do minulosti.

Povíme si o dobách, kdy byl zámek a k němu přiléhající areál správním a hospodářským centrem. Připomeneme si i časy, kdy za napoleonských válek v devatenáctém století i ve století dvacátém, v dobách první světové války, sloužil jako vojenský lazaret. Vzpomeneme také na období druhé světové války, kdy zde francouzští zajatci namalovali na zdi obrazy své vlasti.

Za první republiky sloužil jako odpočinkové sídlo kardinála Lva Skrbenského z Hříště. Nejzachovalejší částí je empírová kaple sv. Anny postavená v první polovině devatenáctého století. Sloužila také jako filiální kaple ke kostelu sv. Bartoloměje, který stojí v dolní části Dlouhé Loučky.

Spustit audio
autor: Aleš Spurný