Želeč - vesnička s bohatou historií
Želeč leží v nejjižnější části Olomouckého kraje, asi 20 kilometrů jižně od Prostějova. Zvlněná krajina střední Hané zde tvoří malá údolíčka. Právě v jednom z nich se už v pravěku usadili lidé. Potvrzují to archeologické nálezy, a je docela možné, že od doby kamenné zde tedy nepřetržitě žijí lidé dodnes.
První zmínka o vesnici je totiž poměrně letitá. Už v roce 1131 se jméno obce objevuje ve známé listině olomouckého biskupa Jindřicha Zdíka. V té době byly majetkové poměry ve vsi složité. Část vesnice byla církevním zbožím, část spravovala drobná šlechta. Někdy měla vesnice dokonce víc než tři vrchnosti. Někteří zemané se po Želeči ve 13. století dokonce psávali. Není však jisté, zda zde už v té době přebývali na nějakém dvorci.
V roce 1232 byla část zdejších pozemků včetně poddaných přináležejících k vyškovskému panství dána do správy kostelu v Pustiměři, aby byl z výnosů podporován kněz i údržba chrámu.
Jako majetek církve nemohla Želeč uniknout husitským bojůvkám. Byla vypálena a zanikla, aby teprve v roce 1465 opět přivítala nové obyvatele. Na konci 15. století se držitelem lenní části obce stává rod zemanů z Počenic, který si později přidává do jména i přídomek Želečtí. V roce 1554 už Počeničtí prokazatelně drží v obci tvrz.
Rod sídlil na Želči až do roku 1620, kdy umírá poslední mužský potomek zdejší větvě rodu Jan ml. Želecký z Počenic. Lenní statek pak několikrát změnil majitele až do roku 1833, kdy panství koupil majitel nedalekého brodeckého dominia, někdejší rakouský ministr Gustav hrabě Kálnoky. V držení rodu pak byly pozemky v obci ještě za první republiky, kdy byla obec centrem zbytkového statku spravujícího rodinné majetky rodu v širším okolí.
Nejvýznamnější stavbou obce je dnes kostel sv. Bartoloměje. Znalci architektonických stylů hned zpozorní a poměrně správně zařadí kostel mezi moderní sakrální stavby. Jeho původ totiž sahá do doby počátku II. světové války. Krátce před obsazením českého pohraničí, 14. srpna 1938, se konalo svěcení základního kamene kostela. Už rok poté byla slavnostním posvěcením nového kostela stavba dokončena.
To však neznamená, že by do té doby v obci chyběl duchovní stánek. Kaple sv. Bartoloměje zde stála od 16. století. Byla mnohokrát opravována a přestavována, naposledy významněji v 18. století poté, co byla v roce 1784 v obci zřízena lokálie. V ten čas se také začalo mluvit o stavbě nového kostela. Nedošlo na ni však ani v roce 1863, kdy byla lokálie povýšena na samostatnou farnost. Ař tedy na konci 30. let minulého století.
Ve východní části ulicové návsi uzavírá prostranství areál někdejšího zámku. Nutno říci, že si jej člověk projíždějící obcí spíše nevšimne. Naopak mu více utkví v paměti sýpka, která k areálu zámečku patří. Samotná budova zámečku sloužila jako byty, hospodářské stavení i jako sklad. K tomu účelu ji přestavěl už hrabě Kálnoky.
O jejím zámeckém původu však není pochyb. Z původní tvrze ji přebudoval do renesanční podoby rod Želeckých z Počenic už v 70. letech 16. století. U zdi zámeckého areálu si můžeme všimnout i pozoruhodné poklony sv. Janu z Nepomuku z konce 18. století. Socha světce je sice o 100 let maldší než samotná stavba, i tak se jedná o unikátní dílo.
Želeč má však i zajímavé přírodní zákoutí. K pamětihodnostem obce patří návesní alej, která není příliš obvyklá, v malém lesíku nad obcí pramení Želečský potok a krásnou studánku najdeme i v lesíku jižně od kostela. Pod obcí pak byla vybudována vodní nádrž s ostrůvkem, která patří k významným biotopům.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
