Židovský hřbitov připomíná šumperskou komunitu, kterou zničil nacismus
Pozoruhodná stavba s kupolovitou střechou při vjezdu do Šumperka od Bludova jakoby do průmyslového okraje města ani nepatřila. Jen cedulka na dveřích a Davidova hvězda na špičce střechy prozrazují, že se jedná o jednu z mála památek na někdejší židovské obyvatele města, kteří právě zde měli místo svého posledního odpočinku.
Židé se v Šumperku usazovali už kolem roku 1500 a podle dobových zpráv měli už v polovině 16. století ve městě nejen synagogu, ale u staré cesty mezi Šumperkem a Bludovem také hřbitov.
V osmdesátých letech 16. století však v Šumperku vypukl mor. Židé byli většinovým obyvatelstvem obviněni, že mor do města zavlekli, a tak byli v roce 1585 přípisem Rudolfa II. z města vyhnáni. Usadili se v Úsově a v Lošticích a do města se vraceli jen za obchodem.
Po zrušení diskriminačních opatření vůči Židům se kolem roku 1860 začíná tvořit v Šumperku nová komunita. Její snahou bylo opět postavit ve městě synagogu a hřbitov.
To druhé se obci podařilo zrealizovat v roce 1910, kdy u silnice do Zábřeha začal šumperský stavitel Hugo Nader stavět hřbitov s obřadní síní. Stavba byla původně dvouvěžová, teprve v roce 1932 dostala současnou podbu s centrální kopulí a věžičkou zakončenou právě Davidovou hvězdou.
Samotný hřbitov je neobvyklý
Zachovalo se zde 36 náhrobků, které jsou však již novodobé, ovlivněné křesťanskou funerální architekturou. U Židů zcela neobvyklé je přenesení původních ostatků dvou zemřelých odjinud na tento hřbitov, stejně jako urna Eduarda Bandlera z roku 1913. Spálení nebožtíka v té době nebylo obvyklé ještě ani u křesťanů a muselo být provedeno v cizině.
Kromě náhrobků se ve vstupní bráně dochovaly také dvě pamětní desky. Jedna věnovaná třem místním vojákům padlým v I. světové válce, druhá zakladateli hřbitova Jakobu Sternovi.
Zatímco židovská obec v Šumperku za II. světové války zcela zanikla, hřbitov kupodivu přežil do dnešních dnů. Náhrobky, některé s dopsanými jmény obětí holocaustu, jsou tak jedinou památkou na rody, které se zapsaly do osudů města. A nejen jich. Pohřbeni jsou zde rovněž židovští vojáci, kteří za I. světové války zemřeli ve zdejším lazaretu.
Některé zdejší náhrobky mají i uměleckou hodnotu. Jejich tvůrcem byl známý jesenický sochař a oblíbený architekt a tvůrce pomníků Josef Obeth.
Hřbitov se dochoval v relativně dobrém stavu i díky Antonínu Šimůnkovi, který o něj pečoval téměř padesát let a také díky šumperskému rodáku Gerhardu Vanitschkovi. Tento křesťan, žijící v Německu, se zasloužil například o stavbu náhrobku někdejšímu řediteli hanušovického pivovaru Ludwigu Strassmannovi, který se v roce 1942 zastřelil, aby ochránil své děti ze smíšeného manželství.
A byl to také pan Vanitschek, který vrátil na své náklady v roce 1999 na věžičku kupole Davidovu hvězdu, sňatou v roce 1938.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.