Bartoňovem z údolí do kopců

Do Bartoňova vede docela pěkná cesta na kole z Bohutína. Pod Burdovým vrchem, za železniční tratí se dá pěkně po asfaltce, byť díky stavbě kanalizace poněkud hrbolatější, dojet až na dolní konec Bartoňova, čímž si člověk nejen ušetří cestu po frekventované hlavní cestě, ale navíc i podstatně zkrátí cestu do Rudy nad Moravou. Přímo na rozcestí v Bartoňově pak narazíte na pozoruhodné rozcestníky, které vás nasměrují nejen do okolních obcí a městeček, ale také do evropských velkoměst. Nechybí zde ani kilometráž do Vídně, Moskvy, Berlína či Varšavy, takže kdo by měl zájem vydat se odsud do Evropy, ví co jej čeká.

Níže než toto rozcestí je už jen vlaková zastávka a pak řeka Morava. Na jezu u mostu můžeme spatřit zbytky kdysi pozoruhodného vodního stroje. Bylo jím kolo na spodní vodu, které pohánělo generátor na výrobu elektrické energie. V devadesátých letech bylo ještě v provozu, dnes již bohužel jen rezaví. Vydáme–li se do kopce, čeká nás krátká procházka Bartoňovem. Jméno této vesnice je odvozeno od domácí podoby jména Bartoloměj a poprvé byla tato malá vesnička zmíněna již v roce 1417. V počátcích své existence patřil Bartoňov k panství, jehož vrchnost sídlila na hradu v Bludově. Je to pozoruhodné, když si představíme, že Bartoňov leží téměř na dohled od dnešního rudského zámku. Morava však tehdy byla hranicí,a tak se vrchnost dívala na sousední panství pěkně přes vodu.

V 16. století máme zprávy, že v Bartoňově existuje samostatný statek, který zahrnoval i Radomilov, který s obcí dnes vlastně již splývá. Centrem malého panstvíčka byla tvrz, kterou v té době obýval zemanský rod Fylčanů z Hrabové. V roce 1583 tvrz i s panstvím prodávají rytíři Odkolkovi z Oujezdce a ten ji vzápětí předává do správy rudského panství. Tam už pak obec zůstala až do roku 1848 kdy končí patrimoniální správa. Tehdy byla vesnice začleněna do politického i soudního okresu Šumperk. Do roku 1869 byl částí Bartoňova sousední Radomilov, který se pak dočasně osamostatnil. Již v roce 1960 se Radomilov opět stává součástí Bartoňova a od roku 1980 jsou pak obě vesničky součástí nedaleké Rudy nad Moravou.

Bartoňov - zastávka|foto: Miroslav Kobza

Bartoňov nikdy nebyl velkou vesnicí. Skrovné zemědělství, práce v lese a domácí přadláctví tak tak stačilo uživit zdejší obyvatele, kterých bylo nejvíce na přelomu devatenáctého a dvacátého století, kdy je zde uváděno 391 trvale bydlících osob. Právě v té době se již dalo z obce docházet za prací i do nedaleké Olšanské papírny, která zaměstnávala velkou část zdejších obyvatel. Bartoňov patřil k nemnohým českým obcím na Šumpersku. Pomohla tomu i výstavba školy pro obce Bartoňov a Radomilov, která byla dokončena v roce 1871. Do té doby musely děti docházet do Rudy nad Moravou. Škola zde existovala až do roku 1976, kdy se opět zdejší děti vydaly na cestu do Rudy.

Krajina kolem Bartoňova je velmi malebná. Nivu Moravy střídají prudké svahy kopců nad ní. Smíšené lesy skrývají občasné skalnaté výchozy, a tak procházka kolem obce rozhodně stojí za to. A s vědomím historie tohoto místa, kterou dosvědčuje například památná usedlost č.p. 3 z poloviny předminulého století, to platí dvojnásobně.

Bartoňov navštívíme v rozhlasové pohlednici Od Pradědu na Hanou ve středu 12. března.