Herce Igora Bareše zaujalo v nové budově ČRo Olomouc atrium. Je působivé, líčil. Co ho při slavnostním otevírání dojalo?

Herec, který z Olomouce pochází a často se do svého rodného města vrací, se ale nepřišel na slavnostní otevírání „jen“ podívat. Byl jedním ze čtyř mužů, kteří přestřihli pásku a popřáli jak zaměstnancům, tak posluchačům všechno nejlepší v další éře olomouckého rozhlasu.

Igore, pamatujete si, jak nová budova Českého rozhlasu Olomouc vypadala v minulosti?
Kolem této budovy jsem jako mladý chlapec samozřejmě několikrát šel, ale nikdy jsem si ji nevšiml, protože mě dům nábytku opravdu nezajímal. Doma jsme nábytek měli a nic nového jsme já ani rodiče přikupovat nepotřebovali. Takže jsem si té budovy všiml vlastně až teď, nemůžu tedy posoudit tu výraznou změnu, kterou tato budova prošla. Bezesporu je ale výrazná, protože to atrium je velmi působivé. Taky efekt s balónky byl velmi dojemný. Nečekal jsem, že to ve mně vyvolá až tak silnou emocionální reakci. Je dobře, když Český rozhlas a vůbec všichni okolo dokáží něco takového udělat, protože to není změna k horšímu, ale k lepšímu. Myslím, že to nám všem přinese spoustu šťastných chvil.

Generální ředitel ČRo René Zavoral, olomoucký arcibiskup Jan Graubner, herec Igor Bareš a ředitel ČRo Olomouc Josef Podstata|foto:Khalil Baalbaki, Český rozhlas

Zmínil jste balónky, jejichž počet (99) symbolizoval narozeniny Českého rozhlasu. Po vypuštění vystoupaly až úplně nahoru ke skleněnému světlíku, díky němužje prozářená celá budova. Jakou roli ve vaší herecké a rozhlasové práci hraje prostor?
No, zásadní. Prostor samozřejmě člověka inspiruje a někam nasměruje. V rozhlase, kromě toho, že člověk sedí u mikrofonu sám, je okolní prostředí důležité. Tady se bude pracovat nejspíš velmi radostně a dobře.

Čtěte také

VIDEO: Nahlédněte do historie nové budovy Českého rozhlasu Olomouc a pod pokličku její rekonstrukce

Kdy jste se u rozhlasového mikrofonu ocitl poprvé?
Bylo to v Brně. Na JAMU jsme to měli jako studijní předmět – práce u mikrofonu. Tehdy to vyučoval Zdeněk Kozák, který je už teď v důchodu. Velmi mě formovala také Eva Řehořová a další režiséři, kteří ve mně dodnes zanechali hlubokou stopu. Potom jsem odešel do Prahy, kde si mě také našli rozhlasoví režiséři, a zaplaťpánbůh mě ta práce baví a už přes 30 let trvá.

Troufl byste si i na rozhlasovou režii? Zkušenosti máte obrovské...
Asi bych si troufl, ale nemám tu ambici. Troufl bych si, kdybych dostal látku, která by mě hodně „dráždila“ a snažil bych se ji nějakým způsobem uchopit. A možná, že by to bylo i úspěšné, protože fantazii mám.

Co byste vzkázal všem lidem, kteří v nové budově budou pracovat?
Šťastné chvíle. Posluchačům bych rád popřál šťastné chvíle u přijímačů a vlastně šťastné chvíle nám všem, protože doba je neveselá.