Nestresujte se!

15. prosinec 2014

Pročetla jsem několik společenských časopisů. Můj muž by řekl, že to jsou všechno „drbárny“. No budiž. Udělala jsem si asi čtyři testy, ze kterých vyplynulo, že jsem ve velkém stresu (jak objevné). A hned jsem dostala několik dobrých rad (ufff, to se mi ulevilo), jako třeba: odpočiňte si, nepřepínejte se, spěte, najděte si čas pro sebe, jezte pravidelně a pečlivě si rozdělujte práci – myslete na to, že zítra je taky den. A téměř jsem se zhroutila.

Dostala jsem se ještě do většího stresu, než dřív. Pořádně jsem se nevyspala už několik týdnů (nebo měsíců???), o odpočinku si nechávám zdát (těch pár hodin, co spím), jídlo mám poházené v kabelce (a stejně na něj zapomínám), u kadeřníka jsem nebyla asi osm měsíců (ale za to mám vlasy pod ramena) a pracovní koutek jsem si pro jistotu zřídila i doma, protože mám nutkavý pocit stále se dívat, jestli mi něco neutíká, jestli někde nehoří nějaký termín.

Jste na tom stejně? Nebo vypadáte jako všechny ty načančané, usměvavé, krásně oblečené ženy, jako ti vystajlovaní, pěstění muži se žhavým pohledem, kteří sedí u nazdobených stolů (v uklizené kuchyni), pijí v klidu kafíčko a ještě si u toho čtou?

Jak to všechno zvládnout a nezbláznit se? Jak mít z věcí radost a nebrat je jako povinnost? Jak se nevztekat, neplakat, nekřičet, nepropadat zoufalství a už počtyřicáté se nedívat na Deník Bridget Jonesové nebo Postradatelné?

autor: voj
Spustit audio

Nejposlouchanější

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.

Václav Žmolík, moderátor

ze_světa_lesních_samot.jpg

Zmizelá osada

Koupit

Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.