Věrovany byly kdysi lázeňskou obcí. Tradici utnula třicetiletá válka

Obec Věrovany najdeme nad tokem Moravy severně od Tovačova. Dnes se skládá z původně tří samostatných obcí Věrovany, Nenakonice a Rakodavy. Kdysi to byla menší samostatná obec, osídlená už v pradávných časech.

11 fotografií

To nám koneckonců potvrzují i archeologové, kteří přímo v obci objevili stopy někdejšího hradiště, které mělo zasahovat do doby 2. – 3. tisíciletí před našim letopočtem. Později je snad obýval také lid lužické kultury a snad i ranní Slované.

Trvalé osídlení zdejšího místa patrně přerostlo ve vznik osady, o které máme první historickou zprávu z roku 1131 ze známé listiny olomouckého biskupa Jindřicha Zdíka, ve které uvádí, že dva lány ve Věrovanech patří olomouckému kostelu.

Ve 13. století se obec spolu s Tovačovem stává zeměpanským majetkem. Ten král Jan Lucemburský v roce 1321 zastavil Jindřichu z Lipé.

Pod správou tovačovského panství pak Věrovany zůstávají prakticky po celou dobu své existence. Už v roce 1496 je v obci uváděn mlýn, který v té době provozoval jakýsi Jakub. V 16. století nechali Pernštejnové na věrovanských pastvinách vybudovat Hradecký rybník. Místním lidem pak pastviska nahradili jinými pozemky. Rybníků bylo v okolí obce více, později však byly vysušeny a přeměněny na pastviny či ornou půdu.

Obec má dochovanou gruntovní knihu z poloviny 16. století, kde jsou zaznamenány nejen majetkové převody, ale také různé poznámky z života místních obyvatel. Z urbáře víme, že na konci 16. století zde žilo 75 usedlých rodin živících se hlavně zemědělstvím. Existují také zprávy, že zde v té době působil bratrský sbor.

Jméno obce od vývěru minerální vody?

Zajímavé je, že právě v této době byly v obci lázně. Jedno z vysvětlení jména obce odkazuje k vývěru minerální vody, a také se v minulosti obec uváděla jako Virovany. O lázních píše i dobový lékař Tomáš Jordán z Klausenburku, byť uvádí, že v roce 1581 už je studna v dost bídném stavu.

Lázně, které zde byly postaveny, sloužily prý nejen sedlákům, ale i vrchnosti, tedy Pernštejnům. Pramen léčivé vody vyvěral v jižní části obce. Voda neměla žádnou zvláštní vůni ani chuť a byla prý vhodná k léčbě kožních nemocí a proti dně. Podle popisu Tomáše Jordána bylo bahno na dně studny červené, což by odkazovalo na železitou kyselku. Lázně zanikly za třicetileté války a později se pramen přestal využívat.

Socha Panny Marie u staré cesty do Tovačova za vesnicí|foto:Miroslav Kobza, Český rozhlas

Za třicetileté války dvě třetiny zdejších usedlostí poničila vojska i následky útrap pod aných. Obec se vzpamatovávala poměrně rychle a v roce 1678 zde už opět žilo 72 usedlých rodin. Počet obyvatel postupně rostl i nadále.

Obec byla vždy přifařena do Tovačova. Nedaleko vesnice je kaple sv. Františka Xaverského postavená vrchností v roce 1694. Zajímavé je, že původně kaple stávala na ostrově uprostřed rybníka, dnes už vysušeného. Křížovou cestu do ní vymaloval malíř Jožka Úprka. Do Tovačova původně chodily děti také do školy. V roce 1754 se poprvé připomíná učitel ve Věrovanech. Od roku 1850 už stála jednoduchá školní budova a v roce 1878 byla vystavěna nová budova. Zdejší škola byla postupně rozšířena až na trojtřídní.

Kromě kaple stojí na návsi v obci také historická zvonice, pomník padlým se sochou sv. Václava  a sousoší Křest Krista z roku 1857. Drobných památek je však ve Věrovanech mnohem více. K obci patří také bývalý dvorec a hájovna Trní, kde měl být podle místní pověsti ukrýván po údajné sebevraždě následník rakouského trůnu princ Rudolf.