Od Pradědu na Hanou: Sklené
Přímo v centru obce Malá Morava přitéká zleva do tady ještě opravdu Malé Moravy ještě menší ale o to divočejší potok. Jmenuje se, jak jinak, také Malá Morava a Mirek Kobza se rozhodl vydat proti jeho proud do vesničky, která už svým názvem připomíná zakládající obyvatele.
Jmenuje Sklené a její poměrně rozlehlý katastr stoupá od Moravy až k vrcholům rozsochy Králického Sněžníku. Po cestě stoupající silničkou plynule přechází rozvolněná zástavba domu Malé Moravy ve stejně roztroušené domy osady Sklené.
Okolo domů se nacházejí rozsáhlé pastviny, které se táhnou až k lesnímu masívu jež stoupá k nejvyšším vrcholům katastru. Nadmořská výška centra obce se pohybuje kolem 690 metrů, ale ony vrcholy dosahují skoro dvojnásobku. Nejvyšším vrcholem je Sušina , která se svými 1321 metry může klidně soupeřit s nejvyššími moravskými vrcholky.
O to podivuhodnější je, že osídlení této horské vsi sahá až do počátku 15. století a souvisí právě se sklárnou. Ta je zde jmenována k roku 1437. Sklárna v té době potřebovala tři věci: Pohonnou sílu, kterou zde dodával prudký tok Malé Moravy, jež poháněl stoupy, které roztloukaly tvrdý Králický křemen na jemný sklářský písek. Druhou podmínkou byl dostatek dřeva. Tím se topilo pod sklářskou pánví a k dosažení teploty tavení skloviny ho bylo potřeba opravdu hodně. Navíc bylo třeba získat také dřevo k výrobě potaše, k čemuž sloužily bučiny na svazích hor. Třetí podmínkou byli schopní skláři. Je pravděpodobné, že ti sem byli povoláni z německy mluvících zemí, neboť první jméno obce bylo Glasdorfl a až mnohem později se z něj vyvinulo dnešní pojmenování Sklené.
Všechny tři podmínky místo splňovalo, a tak již po třicetileté válce zde žilo devět usedlých rodin. Byli to ale zřejmě jen skláři a obslužný personál, protože až poté, co sklárnu koupila v roce 1689 kolštejnská vrchost, nechala rozparcelovat okolní půdu a přidělila ji usedlíkům. Zároveň ale sklárnu zrušila a přesunula výrobu jinam, a tak zdejší lidé byli odkázáni na práci v lese a skrovné zemědělství.
Osada rostla jen pomalu. V roce 1834 zde bylo ve sčítacích arších zaznamenáno 324 obyvatel, ale jejich počet pak zase začal klesat. Přesto zde v polovině 19. století vzniká jednotřídní škola, která umožnila dětem získat alespoň základní vzdělání. Jedinou výrobnou, která do 20. století ve Skleném zůstala, byl mlýn. Právě u něj byla v roce 1902 vybudována malá mechanická tkalcovna zpracovávající přízi, kterou ji dodávali faktoři – tedy obchodníci s přízí od domácích přadláků z okolí.
Po II. světové válce musela většina zdejších starousedlíků do odsunu a obec se téměř vylidnila. Tkalcovna sice obnovila provoz, ale i přes možnost zaměstnání nebyl o život na konci světa pod horami velký zájem a vesnice se měnila v rekreační oblast. Tomu nakonec podlehla i zdejší kaple, ze které je dnes také chalupa.
Na druhou stranu je ale Sklené místem, které má magickou přitažlivost pro turisty. Podél Malé Moravy dojdeme až k malým vodopádům a pak až k chatě Babuše na hřebeni hor. Další cesty dovedou turistu například na rozcestí U sedmi cest, z nichž však značené jsou jen čtyři, ale zavedou poutníka do nejmalebnějších koutů rozsochy Králického Sněžníku. Na protějším hřebeni se přes vrchol Chlumu táhne linie pohraničního opevnění, kterou můžeme sledovat až k vrcholu Slamníku.
A ještě jedna věc člověka ve Skleném přitáhne. Jsou to hlavně výhledy do údolí Moravy, na protěšjší masív jeřábu či do kotliny kolem Králík. I proto stojí za to toto místo navštívit.
Navštivte Sklené ve středu 25. května v naší rozhlasové pohlednici.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
