Pěstování rajčat v Haňovicích je prý jen třešničkou na dortu moderního zemědělství

Tyto rostliny jsou zárukou budoucí sklizně
Tyto rostliny jsou zárukou budoucí sklizně

Jako součást kosmického střediska vypadají dva skleníky stojící na někdejším poli mezi Haňovicemi a Chudobínem. Na jediném místě u nás tu i v zimě zrají rajčata. Tamní zemědělské družstvo, které je provozuje, jimi přilákalo pozornost médií i běžných lidí. Jak ale sami zemědělci tvrdí, rajčata jsou jen třešnička na dortu, která by bez ostatních provozů družstva nikdy nevznikla.

Počátky snahy o vybudování skleníků je nutné hledat v klasické zemědělské výrobě. Haňovičtí jsou chovateli mléčných krav, jalovic, prasat a obhospodařují velkou část polí a luk v okolí Litovle.

„Živočišná výroba byla problematická. Produkce kejdy byla značná a při jejím zpracování si lidé ve vesnici často stěžovali na zápach. A tak jsme hledali řešení,“ vysvětluje předseda družstva Václav Kuba. Jako nejlepší se jevilo vybudování bioplynové stanice, jenže ani to se obyvatelům Haňovic nelíbilo. Přesto se podařilo místní přesvědčit a stavba dostala zelenou.

Bioplyn jako palivo

Čtyři obří nádrže vyvíjejí bioplyn, který se ukládá do jakési nafukovací plachtové střechy nad nimi. Plyn se po dočištění stává palivem pro dieselagregáty, které produkují kolem jednoho megawattu elektrického a stejné množství tepelného výkonu. Vše se částečně spotřebovává v samotné bioplynové stanici, dále pak k vytápění družstva. Přebytek výkonu a tepla dnes slouží právě k částečnému vytápění a osvětlení skleníků. Mimochodem, čapí hnízdo na komíně bývalé kotelny je důkazem, že ta už se dlouho nepoužívá.

Strojovna bioplynové stanice

Kromě kejdy a dalších zbytku se však v bioplynové stanici spotřebovává materiál z rostlinné výroby. Energetická kukuřice, zbytky ze sklizně, cukrovarnické řízky a v neposlední řadě i pícniny, které není možné využít pro krmení vysoce užitkových krav. I díky družstvo nemá problém kosit například i travnaté plochy v CHKO Litovelské Pomoraví. Ty nejenže nelze hnojit, ale navíc zpracování na bioplyn nevadí sklizeň pícnin až po jejich dozrání, které umožňuje přirozenou obnovu porostů.

Vše je pod přísnou hygienickou kontrolou

Malá exkurze do mluvy haňovických zemědělců prozradí, že bioplynová stanice se zde bere jako živý tvor. Stejně jako stádo 450 mléčných krav se i stanice „krmí“ v nepřetržitém provozu a stejně jako pro skot je krmení uchováváno v silážních žlabech. Pro laika vypadá totožně, jak však prozrazují odborníci, oproti běžné siláži je to zcela jiný materiál.

Tento robot přihrnuje zdejším kravám krmivo

Při prohlídce silážních žlabů rozhodně stojí za to nahlédnout i do chléva. Spokojeně vypadající černostrakaté krávy odpočívají na moderních matracích, zatímco jim přihrnuje krmivo futuristicky vypadající robot. Užitkovost zdejších mléčných krav se pohybuje kolem devíti a půl tisíce litrů za rok.

Naopak do prasečího chovu se běžný návštěvník nemá šanci dostat. Původní chovy byly v roce 2011 zcela obnoveny a od té doby se zde úzkostlivě dbá na zdravotní bezpečnost.

Strakatá selata

Kdokoliv vstupuje do vepřince, musí projít hygienickou smyčkou, která zahrnuje sprchu, dezinfekci a oblečení do speciálního oděvu. Totéž případného návštěvníka čeká při východu z chlévů. Dokonce i auta, která přivážejí do areálu krmné směsi, musí projít dezinfekcí. Jakékoliv zavlečení chorob by totiž bylo fatální.

Obrovské skleněné haly, vysokozdvižné vozíky, speciální oděvy

Po všem, co si člověk prohlédne v areálu družstva, by se zdálo, že už jej nic nepřekvapí, a to jej prohlídka skleníků teprve čeká. Obrovské prosklené haly vypadají, zejména na pozadí sněhových plání, jako z jiného světa. Návštěva velínu prozradí, že zde vše řídí počítače. Dodávky tepla a elektřiny z bioplynové stanice zde doplňuje kotelna a přívod ze sítě. Jeden ze skleníků má umělé osvětlení, druhý využívá venkovní světlo. Je pozoruhodné, jak na obrovské ploše je poznat například vítr, který ochlazuje jednu stěnu skleníků, což je nutné kompenzovat.

Rajčata

Pohled přes sklo napovídá, že pěstování rajčat ve velkém nemá nic společného s tím, co znají drobní pěstitelé z domova. Rostliny se zde vinou do výšky až tří metrů a česači je obírají z vysokozdvižných plošin. Podle vedoucího pěstírny Bernda Schaumlöffela však rostlina v závěru pěstebního cyklu může měřit až deset metrů.

Milovníky červených plodu rajčat potěší, že se zde sklízejí snack a cherry rajčata odrůd Angelle a Juanita ve stádiu úplné zralosti. Do dvou dnů od sklizně jsou pak na pultech. „To je naše největší výhoda oproti importu ze zahraničí,“ vysvětluje předseda družstva Václav Kuba. Přesto jsou haňovičtí pěstitelé opravdu jen zpestřením na trhu této komodity, neboť celá produkce kryje kolem tří procent celkové spotřeby rajčat v Česku.

Popsat, jak to vypadá uvnitř skleníku, však není možné. Návštěvníkům musí stačit pohled přes sklo. I rajčata jsou v trvalé karanténě. Obavy před zavlečením patogenů vedou k tomu, že do skleníku mohou jen zaměstnanci, a i ti jen ve speciálních oděvech a rukavicích. Snad i proto při příchodu do areálu člověka napadne srovnání se vstupní halou moderní nemocnice.

Podle potřeby lze skleníky i zaclonit

Počítače, hygienická opatření, moderní technologie člověka neznalého místních poměrů v družstvu překvapí na každém kroku. Vidle a gumáky, které má se zemědělstvím běžný člověk spojené, jsou sice stále potřeba, zdaleka už nepatří mezi hlavní atributy provozu. „Počítač už dnes najdete i v traktorech, secích strojích i jinde, využívá se satelitní navigace i složité matematické modely,“ vysvětluje Václav Kuba. Podle něj je však tento trend nezbytný. Tlak na efektivitu výroby neodpouští chyby. A zdaleka to prý neplatí jen u pěstování rajčat.

Zlepšila se i pověst podniku v obci. Když na konci loňského roku starosta Haňovic přebíral cenu „Ekologický Oskar“, v odůvodnění se kromě chvály na práci obce psalo hodně i o spolupráci a využívání obnovitelných zdrojů v družstvu. „Moc nás to těší,“ uzavřel Václav Kuba.