Dita Vojnarová
Připravuji a moderuji dopolední vysílání, Dobrou radu, Apatyku a Větrník.
Do mikrofonu Českého rozhlasu Olomouc jsem poprvé promluvila v roce 2000. Bylo to tenkrát jen na zkoušku, na záskok. Trochu se to protáhlo...
Pravidelně pro vás připravuji dopolední vysílání. Od výběru témat, přes přípravu reportáží a rozhovorů. Možná jsem minulý týden volala právě k vám, do vašeho města nebo obce, abych vás pozdravila a zjistila, co je u vás nového, a jak se vám daří.
Apatyka, to je hodinový magazín o zdraví, který moderuji a který mi rozšířil obzory. Setkávám se s lékaři, kteří jsou vždy ochotni odpovídat na mé i posluchačské dotazy týkající se jejich oboru.
Každý týden si také do studia zvu člověka, který rozhodně má co říct. A vůbec to nemusí být známá osobnost. Větrník má podtitul „příjemná hodinka s příjemným hostem“ a já si ji vždy patřičně užívám. Povídala jsem si např. s plastickým chirurgem Bohdanem Pomahačem, americkým velvyslancem Normanem Eisenem, zpěvačkami Martou Kubišovou, Petrou Janů, Věrou Špinarovou, Marií Rottrovou, zpěváky Karlem Plíhalem, Jiřím Macháčkem, Karlem Kahovcem, Josefem Zímou, herci Ladislavem Chudíkem, Františkem Řehákem, Otakarem Brouskem st. a Miroslavem Donutilem. Nebo také s basketbalistou Rostislavem Pohlmannem, cyklistou Tomášem Kajnarem a koulařkou Evou Kacanu.
Mou velkou láskou je rozhlasové herectví – natáčení četeb a dramatizací s režiséry Michalem Burešem a Tomášem Soldánem. Slyšet jste mě mohli např. v pětidílné dramatizaci autorské novely Andrey Hanáčkové "Dary naší paní", v tragikomedii Davida Drábka "Švédský stůl", v absurdní komedii Eugena Ionesca "Nosorožec", v cyklu Životopisy, a to v dílech věnovaných Jacquesu Brelovi, Fryderiku Chopinovi nebo Federicu Fellinimu nebo v povídce Alice Nellis „V pekle“.
Mám ráda divadlo (s Moravským pravidelně spolupracuji), kino, knížky, Rejvíz a jeho nejbližší okolí, fandím dobrovolným i profesionálním hasičům. Slabost mám pro dobré jídlo a pití, beagly a slezská nářečí. Ráda si povídám s lidmi, z čehož vyplývá, že jsem si povolání zvolila více než dobře.
Všechny články
-
Obhájil jsem diplomku s názvem „Vliv elektrické kytary s...
Kapelu měl už ve škole, učil se hrát na kytaru a na harmoniku. K tomu si přibral zpěv a dramaťák pod vedením skvělé Věry Pánkové. Chtěl prostě dělat kumšt, proto si...
-
Žiju v psí smečce a jsem šťastná, říká chovatelka Milli...
Sledovat ji při venčení je radost. Všude okolo sebe má psy. Neznalý člověk žasne, kolik barevných kombinací border kolií vlastně existuje. Na dotaz, jestli stačí je...
-
V šusťákách, tričku a s píšťalkou na krku potkáte Učitele...
Má aprobaci angličtina a tělocvik, což ledacos vysvětluje. Převlékat se prý nemá cenu, nedělal by o přestávkách skoro nic jiného.
-
Dornova metoda srovnává náš podvozek
Jde o jemnou manuální terapii, při které se klouby a obratle klienta uvádějí do správné polohy. Hledá se příčina problémů. Máte skoliózu, lordózu, vychýlený obratel...
-
Jsem zvyklý na to, že mi lidé tykají, říká Ivan Mládek
Padesátiny letos slaví Banjo Band Ivana Mládka. Hrát budou v prosinci i v Olomouci, v Praze museli koncert pro velký zájem přidat. Věděli jste, že jeho jméno do náz...
-
Tanec je svoboda, říkají svorně Jiří a Otto Bubeníčkovi
Nazkoušeli Orfea, své poslední představení, premiéra proběhla v Olomouci. V Německu už kariéru ukončili, teď přišly na řadu Česká republika a Slovensko. Bude jim dv...
-
Nemohl jsem točit, tak jsem kreslil, říká Lubomír Hlavsa
Abyste navštívili filmové studio, nemusíte jezdit do Prahy, Brna nebo Ostravy. Můžete zamířit do Šumperka, jako jsem to udělala já. Zazvonila jsem na dveře manželů ...
-
Dobrodružství se nevyhýbám, říká třiaosmdesátiletý Vlastimil...
Domluvit si schůzku s Vlastimilem Šmídou není jednoduchá věc. Stále je v pohybu, rád cestuje. Nejčastěji ho zastihnete v horách. Jezdívá do Alp, jeho srdeční záleži...
-
Můžu darovat dům, komu chci?
„Mám dva syny, nechovají se ke mně dobře. Nestýkáme se a já nechci, aby po mě dědili. Teď u mě žije vnuk. Můžu nechat napsat dům na něho?“ ptala se posluchačka z Je...
-
Bábovky jsme si v dětství nerozdupávali, říkají Cabani
Na co bratři Šimon a Michal Cabanovi sáhnou, to jim jde. Patří k nejuznávanějším českým režisérům, scénografům a choreografům.
Stránky
- « první
- ‹ předchozí
- …
- 79
- 80
- 81
- 82
- 83
- …
- následující ›
- poslední »