Ondřej Bláha

Kolega z rozhlasu mi položil zajímavý dotaz. Na papír napsal přídavná jména jednoduchý, dvojitý, trojitý a k nim pár teček. Jak tuto řadu doplnit? ptá se.

Na pozadí toho, že dnešní doba je rychlá, vzniká tendence trochu ji zpomalit. V této souvislosti existuje slovní spojení slow parenting, neboli pomalé rodičovství.

Kdybych měl najít přívlastek, který by shrnul vše podstatné, co přináší naše doba, pak bych zvolil přívlastek rychlá. A rychlost dokáže čeština vyjádřit různě.

Dalo by se říct, že prostor, ve kterém žijeme, je vymezený nejen zdmi, ulicemi, silnicemi, vodními toky, poli, horami nebo lesy, ale také jmény.

Jednou z charakteristických vlastností slovanského slovesa je, že předpona mění vid z nedokonavého na dokonavý.

Rok 1945 znamenal v českých dějinách ještě větší přelom, než bychom si mohli myslet. Byl totiž nejen rokem osvobození naší vlasti od nacistů.

Jaro je v plném proudu a příroda se probudila k životu. Naši předkové měli z jara možná ještě větší radost než my, protože byli na přírodě mnohem více závislí.

Když jsem jako dítě dobrovolně a s radostí pročítal Jiráskovy Staré pověsti české, říkal jsem si, že v té trojici jmen, která nosily tři dcery knížete Kroka, něco nehraje.

Pro jazykovou situaci v českých zemích je charakteristické napětí mezi spisovným a nespisovným jazykem a vůbec mezi jazykem psaným a jazykem mluveným.

Jazyk je neustále v pohybu. Mění se nejen složení slovní zásoby a významy slov, ale také možnosti, jak slova spojovat dohromady. Frazeologie podléhá změnám dost výrazným.