Ondřej Bláha

Rok 1945 znamenal v českých dějinách ještě větší přelom, než bychom si mohli myslet. Byl totiž nejen rokem osvobození naší vlasti od nacistů.

Jaro je v plném proudu a příroda se probudila k životu. Naši předkové měli z jara možná ještě větší radost než my, protože byli na přírodě mnohem více závislí.

Když jsem jako dítě dobrovolně a s radostí pročítal Jiráskovy Staré pověsti české, říkal jsem si, že v té trojici jmen, která nosily tři dcery knížete Kroka, něco nehraje.

Pro jazykovou situaci v českých zemích je charakteristické napětí mezi spisovným a nespisovným jazykem a vůbec mezi jazykem psaným a jazykem mluveným.

Jazyk je neustále v pohybu. Mění se nejen složení slovní zásoby a významy slov, ale také možnosti, jak slova spojovat dohromady. Frazeologie podléhá změnám dost výrazným.

Čeština je nepochybně živý jazyk. Je neustále v pohybu a přizpůsobuje se měnícímu se prostředí. A získat nové slovo pro novou věc je poměrně snadné.

Jaro je doba pučení, růstu, pohybu, příznivých změn, a protože je to také doba Velikonoc a pečení, zaměřil bych se dnes na takové hezké sloveso: kynout.

Psaní čárek je ve velké části jazyků světa obtížnou pravopisnou kapitolou. V českém pravopisu má čárka velmi důležitou roli.

Minulý týden jsme mluvili o tom, že lékařka, která pracuje jako chirurg, může být nazývána také jako chiruržka nebo chirurgyně. Dnes bych k tomu chtěl ještě něco dodat.

Žijeme v době, která si potrpí na korektnost. Když se mluví nebo píše o něčem citlivém, co by se mohlo někoho dotknout, volíme opatrná slova. To platí i u ženských profesí.