Ondřej Bláha

Měli jsme na základní škole paní učitelku, která nám často opakovala rčení „důvěřuj, ale prověřuj“. Pátral jsem po jeho původu a zjistil jsem, že bylo dobově příznačné.

Podíváme se blíž na dvě ustálená rčení – jít do hajan ve smyslu „jít spát, jít do postele“ a ani muk s významem „už nic dalšího neříkej, nevykládej, nemluv“.

V poslední době mě zaujalo takové drobné kolísání – vedle obvyklého termínu hračkářství, tedy „obchod s hračkami“, slyším například v reklamách také slovo hračkárna.

Cukle jsou jedním z výrazů, kterým Češi z Čech nerozumějí. Zeptal jsem se tří studentů, kteří pocházejí z Čech. A opravdu – ani jeden nedokázal vysvětlit, co to je.

Existuje spousta slov a slovních spojení, která se užívají s jistou významovou volností. Příkladem mohou být „světové jazyky“. Jenže které to jsou?

Ačkoliv nejoblíbenější prázdninovou destinací pro Čechy zůstává Chorvatsko, dost lidí od nás jezdí i do Bulharska, a má tedy možnost se pěkně zblízka setkat s bulharštinou.

Podívejme se na dva zdánlivě novodobé termíny: nezletilý a mladistvý. Už proto, že jsou prázdniny a naši nezletilí a mladiství si většinou užívají dvouměsíčního odpočinku.

Slovo dula se u nás objevuje asi 20 let. Je to takové trochu strašidelně znějící pojmenování pro specialistku, která poskytuje především psychickou oporu nastávající matce.

Jan Hus je nepochybně jednou z největších postav našich dějin. Svého času zaujaly jeho názory a činy celou Evropu. Zanechal výraznou stopu také v jazyce a jazykovědě.

Jsme Češi, ale z Moravy. Proto i naše čeština nese určité specifické rysy – je moravská. Moravský charakter je znát mimo jiné v tendenci volit určitá slova a slovní tvary.